Radost z hokejového vítězství. A přesto je třeba stále připomínat

Vůbec se nelze divit, že u nás hokej budí takové pozdvižení. Radost z domácího vítězství, oslavy... U nás doma taky :-)

Vzpomínky

Známou věcí je, jak barbarsky se k nám ta východní říše zachovala v roce 1968. Byli jsme sešněrovaní kolaborantskou vládou a přítomností okupačních vojsk, ale ani tak nikdo nedokázal spoutat naši mysl. Děly se dokonce i vzteklé telefonáty Brežněva našim soudruhům, aby prý s tím něco udělali, ale moc to nepomohlo. Radovali jsme se z každé výhry, naši hokejisté hráli proti „nim“ vždy s obrovským nasazením, nešetřili síly. Pamatuji velmi dobře tu obrovskou radost lidí v celé naší zemi pokaždé, když jsme je porazili. Jedním z nejsilnějších momentů bylo líbání ledu. Na to se nedá zapomenout.


Je však záhodno zmínit ještě jednu dávnější bolševickou podlost. Byla jí likvidace našeho reprezentačního týmu, nositele zlatých medailí ze Stockholmu z r. 1949. V březnu 1950 byla režimem zrušena výpava do Londýna, kde jsme meli zlato obhajovat. Po zinscenované provokaci byla řada hráčů zatčena, byli podrobeni mučení a posléze v monstrprocesu odsouzeni k drakonickým trestům v komunistickém kriminálu: Bohumil Modrý 15 let, Augustin Bubník 14 let, Stanislav Konopásek 12 let, Václav Roziňák 10 let, Vladimír Kobranov 10 let, Josef Jirka 6 let, Zlatko Červený 3 roky, Jiří Macelis 2 roky, Antonín Španinger 1 rok, Přemysl Hainý 1 rok, Josef Stock 8 měsíců. Dokonce z nich byla učiněna „protistátní skupina“ Odkaz
Skutečná příčina celého toho podrazu spočívala v tom, že jsme byli vazalskou, nesvobodnou zemí, v níž o všem podstatném rozhodovala východní totalitní říše, která nás měla za svůj majetek a taky se podle toho k nám chovala.

_________________________________________________________________

Jistě, všechny tyto vzpomínky bychom mohl dávno opustit – a rádi. A taky bychom je mohli už dávno odpustit, nebýt opakované agresivity a nepřátelství, s jakým se stále tatáž říše chová vůči nám a nejenom vůči nám. Vždyť nás stále mají oficiálně na seznamu nepřátel, tak co by chtěli jejich sportovci u nás pohledávat?

_________________________________________________________________

Přeji dnešním ruským hokejistům a všem ruským sportovcům hlavně to, aby se změnila jejich vláda: aby přestala válčit. Zejména aby úplně ukončila stávající agresi proti Ukrajině.
Až bude ta země žít mírumilovně, až nepovede agresivní války proti svým sousedům, potom ať její sportovci nakrásně jezdí na mezinárodní turnaje. Nikdo proti tomu nebude nic mít.

...

...