Deť só žna, chlapci majó žizeň...

V hospodě O Loséku (U Losíků) gdesek dávno zavirale o pul desáty večír, ale v červenco belo otevřeny do pulnoce.

Přešíl tam nejaké sódroh, a répal do teho, jak je to možny, že se nedodržoje zavíraci doba. Ale pani hospodská řekla: „Deť só žňa, chlapci majó žizeň!“ A bel od sódroha pokuj. On se tech kombajnistu bál, že be mo take muhle dat po paštěce.

...

Červencové ráno

...

Toš, opravovala se o nás fasáda na takovym pěknym historickym grunto. Zednik ležel na lešeni a pigloval podhled řimse, protože jinak neš vleža be se k temo nedostal. A nejak se stalo, že tam na lešeni velezla malenká děvčeca, měla jen čtere lita, a ptala se ho: „Co te to toťká děláš?“ „Já tade spinkám“, řekl ten zednik.
„No, to ale nemužeš spinkat, gdeš tě tatinek plati, abes pracoval!“

...

Osudové setkání básníka Jana s traktorem

...

Léto na Úsově

...

...

...

...

...

Ranní „vokno“

...

...

...

Večerní krajina s irizací mraků

...

...

Ráno s pohledem na kostel svaté Máří Magdaleny (měle sme hode)

...

Stréc Francin by možná řekl, že na nebi je „parní hélium“ :-)
Ale co když je to irizace mraků...

...

Večer po bouřce

...
...