Prý jen rozum platí (sbírka vánočních pošetilostí)

Milí vyznavači "jediné cesty rozumu", pomyslete, že většina z nás se narodila díky tomu, že naši rodiče na chvilku krásně ztratili hlavu.

Robert Fulghum ve svých vyprávěních zmiňuje ženu, kterou kdysi potkal a řekla mu, že "byla počata v Božím náručí". Rodiče ji počali během výletu k řece Brazos v Texasu, když se v okouzlení nádhernou rajskou přírodou "nechali unést". (Jméno Los Brazos de Dios - Boží náruč - dali řece před dávnými léty španělští osadníci). Ale přesto, životní příběh té ženy zase tak úplně rajský nebyl.
Když se díváme někde v kostele na betlém s blikajícími světly a spoustou postaviček, vypadá to jako líbeznost sama, ale skutečný děj vůbec nebyl idylický. Stín Herodův byl blízko a stejně tak útěk rodiny do Egypta. Maria a Josef, s křehkým, malým dítětem, byli také běženci. "Migranti" jak jim říkáme dnes a přitom se tak trochu vyžíváme v nehezkém zvuku toho slova.
 

K blížícím se vánočním svátkům dva tweety papeže Františka:
"Chci vyjádřit svoji solidaritu s běženci všude po celém světě a poděkování všem, kdo jim pomáhají: přijmout druhé znamená přijmout Boha v člověku!" (18. prosince 2016)
"Boží láska, která umí nahlédnout do srdce každého člověka a vidí nejhlubší touhy, které se tam ukrývají, musí mít prvenství před vším ostatním" (15. prosince 2016)
 

Jestli opravdu myslíte, že platí na prvním místě cesta rozumu, pak zkuste nalézt rozumné řešení pro lidi trpící v Aleppu, zejména ženy a děti. A jak se zdá, nejenom v Aleppu, takových míst je ve světě víc... Možná nejrozumnější bude přibrat k rozumu na pomoc srdce. Velký kus lidskosti, jíž je rozum jen jednou částí, byť důležitou. Částí, která se může stát užitečným nástrojem k tomu, aby lidskost nebyla opomíjena a už zase, jako stokrát předtím, odložena na jindy. Aby se lidskost stala každodenní skutečností a náplní našeho života. Jako conditio sine qua non, nezbytná podmínka, bez níž se nic nemůže trvale dařit.