Když se mluví o ’slavjanských věrozvěstech’

Když se zas (jednou za rok) na chvíli mluví o „slavjanských věrozvěstech“, vzpomenu si, jak velmi je milovali naši Sojuzu oddaní soudruzi.

Popravdě, o skutečnou lásku nešlo. Taváryšči z toho všeho milovali jen konstrukci naší „věkovité náležitosti k Východu“. O duchovním a mravním odkazu, o víře a svatosti se mluvit nesmělo.
K 1.100 výročí úmrtí sv. Metoděje v r. 1985 připravil Jan Pavel II. encykliku „Slovanští apoštolové“, s přáním představit ji oficiálně na jubilejní velehradské pouti. Tak daleko však láska našich soudruhů k slavjanským věrozvěstům nesahala, rázně smetli jakékoliv úvahy o papežově návštěvě v Československu. Nakonec přitakali návštěvě vatikánského státního sekretáře Agostina Casaroliho, ale neodpustili si „bezva fintu“. Měli připravené oficiální vozidlo pro státního hosta, s plánem poznávání krás a pamětihodností naší vlasti, včetně zastávek za účelem tradiční slovanské pohostinnosti. No, odmítněte to, když je to tak úžasný, žejo. Host naštěstí velmi dobře věděl, s kým má do činění a raději dal přednost vozidlu pražského arcibiskupství. Díky tomu stihl na Velehrad přijet včas.
Na tamní pouti (Odkaz – anebo též: Odkaz ) pak excelovali soudruzi Lapčík (okresní tajemník) a Klusák (ministr kultury), kteří nazvali Cyrila a Metoděje „prvními komunisty“ a pokusili se přejmenovat velehradskou pouť na „mírovou demonstraci“. Bylo to od nich vzhledem k okolnostem neuvěřitelně inteligentní – zkrátka podařil se jim vpravdě husarský kousek: Poutníky to nadzvedlo, nenechali si to líbit, řečníky vypískali a slavnost se stala demonstrací touhy po svobodě.

Sváteční nebe, večer. Vlevo nahoře jakoby se vznášely dvě postavy se zlatými kříži...

Večerní nebe s andělem

Ráno, před východem slunce...

...

Závěrem:
Možná by to chtělo šetřit okázalým, domněle vznešeným výrazivem o Veligradu
a slavjanských věrozvěstech.
„Opravdová láska k národu je věc velmi krásná; u slušného a čestného člověka se rozumí sama sebou; proto se o ní mnoho nemluví.“ (TGM)

Důležité bude žít i nadále s plným vědomím ve svobodě. V pokoji a soudržnosti evropských národů. Vážit si svobody, dobře si ji hlídat, neprošustrovat ji... Důrazně odmítnout každou nenávist a násilí. Láska k vlasti v žádném případě nesmí být zdrojem nenávisti k jiným.
Řečeno spolu s klasikem: „Kéž by nám Pán Bůh všeliké to vlastenčení z huby do rukou vraziti ráčil!“ (Karel Havlíček Borovský)

Putování na Velehrad...

Jsme srdcem, středem Evropy; naším povoláním je být srdcem pokojným, schopným porozumění, klidu a dobrého soužití. Reálným programem může být také zpráva z letošní velehradské pouti: Odkaz
„Vaše státní hymna to vyjadřuje velmi výmluvným způsobem: ‚Kde domov můj?‘ Váš pocit sounáležitosti ale není výlučný a umíte se o něj podělit s ostatními. Dokážete nabídnout ostatním, aby vlídným a jedinečným způsobem zakusili, kdo jste a kde máte domov.“ (Thaddeus Okolo)

...

...

...