OSN - Organizace sveřepé neochoty postavit se za Ukrajinu a její trpící obyvatele

Reaguji na blog Tomáše Vodvářky a na skutečnost dvou českých peticí vyzývajících k ukončení strádání obyvatel Gazy. Včetně seznamu osobností, jejichž podpisy pod peticemi jsou.

Viz: "Dvě petice o Israeli a pásmu Gaza" https://vodvarka.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=813211

..............................................................................

Určitě: Petice vyzývající k zmírnění utrpení obyvatel Gazy mají svůj smysl a oprávněnost. Musí platit princip "nejsme jako oni". Odveta za neslýchaná zvěrstva ze 7. října 2023 neznamená uchýlit se záměrně ke stejnému chování. Zde je diametrální rozdíl: Zrůdnost chování bojovníků Hamásu byla cílená a úmyslná. Rozlišení se nesmí opomenout: Vojenská odpověď Izraele na napadení, byť tvrdá a nesmlouvavá, nemá za cíl dělat stejná zvěrstva jako Hamás. Má za cíl dalšímu páchání podobných zvěrstev zabránit.

Při opravdové a hluboké lítosti k obětem zde chtě-nechtě platí princip menšího zla. Nelze nechat Hamás, aby v klidu dál podobné zrůdnosti páchal.

...

Je třeba připomenout, že s počátkem vlády Hamásu v pásmu Gazy (po volbách, v nichž se Hamás netajil se svým programem likvidace Izraele) začalo bezuzdné násilí na těch, kdo se klonili k smírnému soužití. Nedlouho nato začalo odpalování raket na Izrael. Systematické dlouhodobé ostřelování. Letitá noční můra obyvatel Izraele. 

...

Otázka je vážná: Co má izraelská pospolitost dělat tváří v tvář nesmiřitelnému nepříteli, který deklarovaně usiluje o likvidaci státu Izrael a genocidu jeho obyvatel? Co dělat, když se plány Hamásu zhmotnily v říjnu 2023 do děsivé ukázky, jak to dle jeho představ bude vypadat.

Nabízí se paralela s druhou světovou válkou, kdy museli spojenci porazit nacizmus na hlavu, dobýt Berlín a málem kompletně ho přitom srovnat se zemí. Zbytky nacistické armády přesto dál běsnily a vraždily i poté, co už jejich hlavní velení kapitulovalo. Nacizmus musel být do důsledků rozdrcen. Válka, kterou nacistické Německo rozpoutalo, nakonec přinesla též obrovské utrpení a strádání "obyčejných německých lidí". Ale i přesto nebyla jiná cesta, než nacistickou moc do důsledků rozdrtit.

...

Na druhé straně, jak Etty Hillesumová tak Edith Steinová, které obě zahynuly v koncentračním táboře, zmiňují podobný princip a osobní postoj: "Pokud existuje byť jen jeden dobrý Němec, pak nemohu nenávidět paušálně celý německý národ".
Viděl jsem reportáž ze severní části Gazy, kde se dva křesťanské kostely staly útočištěm několika set lidí. Místní komunita věřících se o ně stará, shání pro ně jídlo a ošetřuje zraněné.

Velmi mě bolí a mrzí, že vzdělaní lidé u nás, jakož i někteří církevní představitelé, při chvályhodné snaze zastat se trpících obyvatel Gazy, zároveň téměř kompletně mlčí k situaci Ukrajiny a jejích občanů. Že nebouří a nepíší petice proti systematickému, surovému násilí Putinova Ruska. Vždyť Rusko, podle řady vyjádření (např. o "neexistenci ukrajinského národa") a ve svých zpupných nárocích na území Ukrajiny, má velmi podobné cíle jako Hamás: Rusko nepokrytě usiluje o vymazání ukrajinského národa a neštítí se genocidních válečných zločinů, Kde je v tomto případě humánní útlocit našich vzdělanců a duchovních osobností? To snad mají v jejich očích ukrajinské oběti menší hodnotu, než strádající obyvatelé Gazy? A dětská nemocnice na Ukrajině zničená nočním raketovým útokem snad nic neznamená? Nevšiml jsem si nikde ani jednu petici nebo demonstraci na protest proti takové zrůdnosti. Ukrajinské děti snad mají menší hodnotu, než děti z Gazy?

V důsledku ruské agrese potřebuje humanitární pomoc 14 milionů obyvatel Ukrajiny.  Kam se poděl humánní útlocit našich vzdělanců píšících nebo podepisujících petice ve prospěch obyvatel Gazy? Cožpak si strádající lidé z Ukrajiny nezaslouží podobně naléhavé výzvy namířené k ruskému agresorovi, aby se svým násilím skončil a stáhl se? 
Ale ani v tomto pohledu nechci generalizovat. Papež František při veřejných audiencích pravidelně mluví o mučené Ukrajině: "La martoriata Ucraina".  Přičemž slovo martoriata odkazuje na martýrium. Papež fakticky mluví o mučednictví ukrajinských lidí. Je to výzva k jeho ukončení. Aby mučitel přestal mučit. A u nás patří k osobnostem, které pravidelně kritizují ruskou agresi, například Tomáš Halík.
 

Krajně dvojtvářný mi připadá postoj OSN (Organizace Sveřepé Nevšímavosti a Soustavné Nepomoci). Dobře, když někde ve válečném konfliktu trpí civilní obyvatelstvo (například v Gaze), je povinností OSN a jejích představitelů ozvat se. V pořádku. Děsivá je však ta disproporce. Frekvence výzev ze strany OSN na adresu Ruska, aby okamžitě ukončilo svoji agresi, je mizivá.
OSN si sveřepě nevšímá utrpení Ukrajiny a jejích lidí. Respektive všímá si jich na úrovni statistického konstatování potřeb. Na úrovni neschopnosti či snad neochoty zorganizovat dostatečnou pomoc a získat na ni přiměřené finanční prostředky.
Dobrovolné občanské iniciativy, prakticky bez jakékoliv institucionální podpory, dělají pro trpící lidi z Ukrajiny mnohem víc, než celá slavná OSN. 

Závěr
Naděje na zvrat v dosavadním bolestném vývoji se rýsuje v novém, nyní už okolnostmi vynuceném probuzení zájmu o Ukrajinu. Nová diplomatická iniciativa a mezinárodní setkání na vysoké úrovni, hledající společné cesty pomoci. Natož pomoci, která se ukazuje jako naprosto neodkladná i v našem vlastním zájmu. V zájmu naší bezpečnosti. Dřív než bude pozdě.

...

...

...