10. října má svátek Marina. Už delší dobu pomýšlím na zpracování legendy o krásné Maryně, z doby třicetileté války. A tak je možná právě dnes příležitost.
...
Obec Senice má přívlastek "na Hané" až od roku 1930. Ve starých pramenech se vyskytují různé názvy: Scennicze (1078), Syennicza (1261), Sennichcz (1275), později Maior Czynicz, Magna Senicz a také německé Gross Senitz. Mezi historickými zmínkami o Senici na Hané mě zarazil údaj, že tato obec se za třicetileté války ubránila Švédům.
...
...
"Období třicetileté války se pro Senici stalo jednou ze slavných kapitol její historie. Švédská armáda obsadila Olomouc 14. června 1642 a učinila z ní základnu své moci. Švédové pak podnikali kratší i delší výpady do okolí s cílem podmanit si obyvatelstvo a zajistit si zásoby. Podařilo se jim dobýt Litovel i Uničov, Senice se jim však ubránila. Její obyvatelé se totiž na obecní hromadě usnesli, že se Švédům nepoddají a budou se bránit do posledního muže. Proto si opatřili zbraně, opevnili vesnici náspy a baštami, přičemž také využili toho, že Senice byla z velké části uzavřena stodolami a kamennými zídkami. Traduje se, že Seničtí drželi na okolních vyvýšeninách hlídky, které varovaly před blížícím se nepřítelem. Na domluvené znamení se i ti, kdo pracovali na polích, vraceli i s dobytkem do vsi. Do bojů prý po boku mužů zasahovaly i ženy."
(dle stránek obce: http://www.senicenahane.cz/informace-o-obci/historie/)
___________________________________________________________________
"Legendami opředená a v lidové slovesnosti zastoupená je obrana Senice proti Švédům, kteří podnikali loupeživé nájezdy po okolí. Je zřejmé, že občané Senice při své obraně nestáli proti stěžejnímu vojsku, nicméně úspěšná obrana opakovaným útokům zkušených žoldáků je výjimečná. Jejich odvahu a odhodlání prý ocenil i sám velitel olomoucké posádky. Ten na sklonku pobytu Švédů v Olomouci údajně nechal nad bránu města pověsit nápis: „Císaři věrným Seničanům budiž příchod a odchod z města volný.“ (dle zdroje: wikipedia)
___________________________________________________________________
Na závěr příběh o krásné Maryně.
Slyšel jsem různé verze, které se většinou liší jen v detailech. Základní obrysy se shodují. Jedinou postavou, která má ve vyprávění jméno, je Maryna, příjmením Kulíšková nebo Kubíčková. Kloním se k názoru, že správně bude spíše to druhé. Měl jsem možnost nahlédnout do přehledně zpracované genealogie rodu Kubíčků, který je spojen se Senicí na Hané a blízkým okolím a sahá až do doby první poloviny 17. století. Tam se objevuje muž jménem Kubíček (Kubiczek), u nějž je poznámka, že byl starostou Senice. V témže rodostromu se od počátku pravidelně nalézají ženská jména Marie, Mariana, Marina.
Švédům se při útoku na Senici podařilo zajmout několik jejích občanů, mezi nimiž byla také dívka jménem Maryna a její otec, tehdejší starosta obce.
Mladý švédský velitel se zamiloval do Maryny a požádal ji o ruku, s příslibem, že zajatce propustí. Maryna, vedena úmyslem zachránit otce, přivolila. (Není vyloučeno, že tento "téměř politický" sňatek přispěl k tomu, že Švédové upustili od dalších úmyslů Senici obsadit a vyplenit).
Švédský kapitán po nějaké době utrpěl zranění, přišel o nohu a byl z armády vyřazen, mohl se tedy vrátit domů. Krásná Maryna svého muže následovala. Žili spolu dlouho a šťastně, měli 12 dětí... Maryna prý ze Švédska čas od času posílala dopisy domů svým příbuzným.
Tolik legenda, krátká, stručná. Vyprávění, které mě něčím fascinuje. Snad má i určitý minimální faktický základ. Snad, možná...
...
