O Marině letěla před mnoha lety také píseň: Marina, Marina atd. Tobě

Děkuji za karmu, Horste. S písničkou Marina, Marina jsem si původně chtěl trochu pohrát v blogu, ale je už beztak dost dlouhý. Pamatuji si ji dobře, jednu dobu se hrála v rádiu denně několikrát...

Války jsou vždycky tragickým obdobím pro všechny. Nemusí jít vždycky "jen" o oběti na životech. Tady měla Maryna aspoň možnost vlastní volby - a rozhodla se správně ve prospěch ostatních. Je dobře, že skončila nakonec slušně. V té době to nebývalo časté. Je zvláštní, že jí osud nadělil hodně dětí a její muž přišel o nohu. Bůh bývá spravedlivý, možná to v jeho případě byla cena za drancování, kterému se jako voják asi nemohl vyhnout. Dík Marku za ten příběh, měli bychom být víc hrdí na svou minulost. Jako Seničtí. Zdravím.

Děkuji za zastavení, Dano Máte pravdu, hrdost na vlastní historii bychom měli možná více pěstovat.

Přeji Vám krásný víkend

Prostý, krásný a tajuplný příběh

Moc rád bych věděl něco víc o podrobnostech toho příběhu. Fantastické by bylo, kdyby se zachovaly dopisy od Maryny třeba někde v archivech... Ale to je asi jenom marná hypotéza...

Doba železa a krve, ale žít se muselo...díky za příběh Marku

Doba třicetileté války byla strašlivá, protože státní moc selhávala a obyčejní lidé byli vydáni napospas bandám žoldnéřů. Celá území byla vylidněná, ve Falci přežily jen dvě procenta populace. A jsme zahledění do sebe, vnímáme jen to, co se dělo ve střední Evropě. Doba třicetileté války byla nesmírně krutá také na Ukrajině.

Znám Kubíčkovy z těch míst, třeba je potěším!

Marina je krásné jméno s energií moře.

PS Nebyl ten Dán z Vejle...?

Ano, to byl! Teď koukám, že je to už patnáct let...

http://www.galerie-mesta-olomouce.cz/www.uvuo.eu/h...

Díky. Zajímavý článek. Ono to muselo být tenkrát stračné období. Hlavně drancování těch měst, Jednou císařskými vojsky, podruhé Švédy, to už asi moc nehrálo roli, za koho bojovali. A přitom, než se do sebe postupně ty země pustily, žilo se tu ve střední Evropě asi docela dobře. Války začínají nenápadně...

Máte pravdu, války začínají nenápadně. Dlouho předtím se v podhoubí společnosti (či přesněji v temném, páchnoucím podpalubí) připravuje jejich propuknutí. Mezitím se mnozí tváří, že válku nechtějí a dušují se, že žádná nebude. Tak jak tomu bylo před začátkem první světové války,

A potom, až válka otevřeně vzplane, je pozdě bycha honiti... Vždy přijde strašlivé strádání obyčejných lidí. Počty obětí těch takzvaně "velkých" válek, které zasáhly více zemí, roste v absolutních číslech přímo děsivě. Naprosto hrůzný je skok v počtu obětí mezi první a druhou světovou válkou. Což je velmi vážným varováním pro kohokoliv, kdo by si dnes pohrával s myšlenkou nového multilaterálního válečného konfliktu.

Díky Třicetileté válce jsem tu údajně i já. Babička kdysi vyprávěla legendu o norském předkovi, jež se dal naverbovat ke švédské armádě a usadil se v Praze. Podložila to ukázkou jakési zašlé listiny s voskovou pečetí, jež měla být dědovým rodokmenem do 17. stol.

Kdysi byl u nás na návštěvě jeden Dán a ten mi říkal, že ve střední Evropě válčili v řadách švédské armády i Dánové a Finové.

Váš příběh s předkem norského původu je každopádně moc zajímavý, díky!

V období třicetileté války se odehrála řada událostí a příběhů, které jsou dnes tak málo známy. Proto děkuji za článek a přeji krásný den pane Trizuljaku

Moc děkuji za zastavení, pane Šiku. Asi to tak doopravdy je. Mnohé příběhy z té doby jsou dávno zapomenuty. A stejně tak i osudy obyčejných lidí, kteří nechtěli válčit a jen bezmocně přihlíželi řádění všemožných armád a loupeživých tlup. Obyvatelé Senice ještě možná měli štěstí, že se žoldnéřům ubránili.

Protože celkový počet obětí třicetileté války byl strašlivý a podle odhadu historiků byl ve srovnání s druhou světovou válkou až patnáctinásobný (!) v přepočtu na procenta obětí z celkové populace.

Německý historik Jürgen Kuczynski uvádí, že poměr mrtvých k celkovému počtu obyvatel za třicetileté války (Kuczynského údaje se týkají území Německa) byl nejméně 15krát vyšší, než za druhé světové války. Počet obyvatel Falce se zmenšil z jednoho sta tisíc na pouhé 2000, které zbyly po válce (to znamená, že zůstala jen 2 procenta obyvatel). Město Mannheim bylo tak postiženo, že dlouhá léta nebylo vůbec obýváno. Ve městě Kaiserslautern žilo před válkou 3200 obyvatel. Po válce jich zbyly pouhé dvě stovky.

Ale stačil by i příklad zbořené a vylidněné Olomouce, která byla po švédském řádění natolik zpustlá, že se vážně uvažovalo o tom, vůbec tam už život neobnovit a začít někde jinde úplně znovu.

Přeji Vám krásné podzimní dny