Kruté zacházení, mučení a drakonické tresty za odvahu a svobodné projevení názoru

25. srpna 1968 se osm občanů odvážilo protestovat na Rudém náměstí proti okupaci Československa. Stihla je za to tvrdá, nelidská perzekuce.  

--------------------------------------------------------------------------------------------------
 

"Lingvista Konstantin Babickij, básník Vadim Delone, dělník Vladimir Dremljuga, anglista Viktor Fajnberg, básnířka a překladatelka Natalja Gorbaněvská, fyzik Pavel Litvinov, a lingvistky Larisa Bogorazová a Taťjana Bajevová byli několik minut po zahájení demonstrace napadeni a následně zatčeni agenty KGB. Tvrdým výslechům a soudu unikly jen Gorbaněvská, která byla krátce po porodu, a nejmladší z účastnic, jednadvacetiletá Bajevová, kterou ostatní přemluvili, ať říká, že na místě demonstrace byla jen náhodou a s akcí nemá nic společného."
(...)
"Zbývajících šest demonstrantů bylo mučeno a následně odsouzeno k vysokým trestům ve vězeních, ale i pracovních táborech. Fajnbergovi a Gorbaněvské byla navíc nařízena ústavní psychiatrická léčba. Po propuštění většina z nich emigrovala." 
Zdroj: https://g.cz/8-statecnych-pred-49-lety-se-demonstranti-v-rusku-postavili-za-ceskoslovensko-a-odsoudili-okupaci/

Poznámka. Natalia Gorbaněvská byla vzhledem k mateřství uvězněna později, v prosinci 1969. Od roku 1970 byla nuceně držena na psychiatrii a trýzněna podáváním silných psychofarmak s destruktivními vedlejšími účinky. Okolnosti protestu a perzekuce účastníků jsou shrnuty v knize s názvem Poledne. 

Také utrpení syna Gorbaněvské, Jaroslava, od útlého věku vychovávaného bez matky, je určitě hodné zaznamenání a velké úcty)

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Bolševická revoluce se sice dovolávala ideálů revoluce francouzské a skalní bolševici dávali svým synům jména jako např. Marat, ale mentalita zděděná z několika předchozích staletí samoděržaví, prakticky znemožnila přijetí ideálů občanství a občanské společnosti. Formální osloveni "graždanin" se jaksi vyskytovalo, ale ve skutečnosti nemělo občanský obsah. Jedinec fakticky zůstal bez garance nedotknutelné lidské důstojnosti. Totalitní režimy nectí ani holý život a nic pro ně neznamená. Ve zvráceném pojetí sakrálnosti, tak typickém pro ruský komunizmus, byly miliony mrtvých "obětí na oltář vlasti". A pro Stalina už byly jen pouhou položkou ve statistice.

Občanská statečnost je dodnes silně nedostatkovým artiklem. Výrazně na to upozornil ve své řeči na závěr nespravedlivého soudu Oleg Sencov. 
Ostatně, v případě krutého zacházení s Olegem Sencovem, který byl při výsleších mučen a poté poslán do trestaneckého tábora, nevidím žádný podstatný rozdíl od zacházení s několika statečnými z Rudého náměstí, či s obětmi stalinského teroru anebo s mukly v komunistickém Československu. Jeden rukopis a jedno, stále stejně sadistické pohrdání člověkem a jeho životem. Důsledky genocidy lidí statečných, ochotných projevit vlastní názor i vzdor stoprocentnímu riziku krutých sankcí, se s postkomunistickými zeměmi smutně táhnou dodnes.
 

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Dnes žijí už jenom tři z "osmi statečných" - Taťána Bajevová, Pavel Litvinov a Viktor Fajnberg, kteří v červnu 2018 obdrželi od ministra Stropnického cenu Gratias Agit.

Nelze si vůbec představovat, že by protest hrstky občanů proti okupaci Československa v srpnu 1968 byl v Brežněvově totalitní říši nějakou selankou. Nebo, že by účastnící protestu netušili, co je čeká. Věděli to až příliš dobře. Tím větší je jejich statečnost, ale také úcta a obdiv k nim. A velká čest památce těch pěti, kteří se dnešních dnů nedožili.

.......

.......