K volebnímu vítězství Van der Bellena aneb druhý Anschluss se nekonal

Název článku je nadsázkou a možná někoho nadzvedne. Pokusím se vysvětlit, proč jsem ho použil. Historické souvislosti jsou v případě Rakouska dost zajímavé.

Než bylo v březnu roku 1938 Rakousko zabráno hitlerovským Německem, proběhl v mysli lidí, uvnitř rakouské společnosti nejdříve "vnitřní anšlus". Byl jím proces narůstajících sympatií vůči německému nacizmu. Frustrace z událostí na konci první světové války, z potupy po porážce, měla v rakouské společnosti trochu jiný odstín, než v Německu. Prim hrála ztráta velmocenské pozice, proměna z velkého, mocného impéria na nepříliš významný malý stát. Zdá se však, že německá nabídka odplaty brutální silou a myšlenka nastolení Velkoněmecké říše působila na značnou část obyvatel Rakouska velice svůdně.
Až poté, po uchvácení myslí obyvatel Rakouska, mohl proběhnout tak hladce anšlus 12. března 1938, který byl do měsíce stvrzen referendem, při němž 99% rakouských občanů vyslovilo souhlas s připojením k Německu. (Nechtěl bych teď příliš dráždit s příměry, ale určité podobnosti se nabízejí s nedávnou ruskou anexí Krymu a bleskově provedeným referendem).
V současné Evropě není Rakousko zdaleka jedinou zemí, v níž probíhá snaha o "uchvácení zevnitř" - pokus o "vnitřní anšlus" mysli obyvatel. Je to vidět také v Německu a dobře to známe i u nás, viz poprask kolem vyhlášení cen Zlatého slavíka, který latentní problémy zviditelnil. Radikalizace společnosti se hlásí ke slovu také ve Francii, Nizozemsku, Velké Británii, atd. Jde o oživování xenofobních, rasistických, až nacistických myšlenek, symboliky a způsobu řeči, ruku v ruce s nabídkou brutální síly, jež by údajně měla existující problémy řešit.
Ne, že by dnes problémy a obavy neexistovaly, jsou dobře známé. Ne, že by zde nebylo ohrožení evropských zemí a jejich hodnot - i to skutečně existuje. A na to právě přicházejí temné proudy se svojí "nabídkou"
Předstírají, že jsou řešením a přitom jsou oni sami hrozbou. Jakou má ta "nabídka" tvář, se ukázalo při brexitové kampani ve Velké Británii, kdy byla neonacistou zavražděna politička Jo Coxová. Podobně také při prezidentské kampani v Rakousku, kdy se ze strany rakouských neonacistů objevily výhrůžky zavražděním kandidáta Van der Bellena, v důsledku čehož musela být výrazně zesílena jeho policejní ochrana. Bohužel, z podstaty stejnou povahu mají v naší zemi nenávistné útoky a výhrůžky smrtí Radku Bangovi. Před tímto nebezpečím nesmíme zavírat oči.
Volební vítězství Alexandra Van der Bellena naznačuje, že pokus o "vnitřní Anschluss" mysli obyvatel nemá takovou sílu, jak by se mohlo zdát. Rád bych vyslovil přesvědčení, že tyhle trendy neporostou, že budou naopak slábnout. A silná volební účast v Rakousku také může ukazovat na vnitřní sílu demokratické společnosti. Zdá se, že občané šli volit velice uvědoměle, aby ukázali, že tomuto pokusu o uchvácení společnosti chtějí postavit hráz.
...................................................................................................
Cítím, že je potřebný dovětek pod čarou. V žádném případě neobvniňuji poraženého prezidentského kandidáta, pana Hofera z přímého napojení na "neonacisty". Je spíše obratným populistou. A přestože nesleduji dění úplně den po dni podrobně, nevšiml jsem si, že by pan Hofer jakkoliv přímo podněcoval vysloveně negativní emoce. Mluví o obavách z imigrace, o potřebě restrikce vůči ní, o zesílení bezpečnostních opatření. Což je stále legitimní názor, který se uchází o slyšení v regulérní demokratické soutěži. Pan Hofer také korektně uznal svoji porážku. To vše mu může sloužit ke cti. Nebezpečí se skrývá v pozadí (jak například naznačily výše zmíněné výhrůžky ze strany neonacistů, namířené na pana Van der Bellena).
Volební kampaň se nesla více v soutěži témat a nebylo v ní natolik akcentováno hulvátství, osobní útoky a lži. Rakouský advent v převážně demokratickém duchu je dobrou zprávou i pro nás. Kéžby byl také vzorem.