K diskusi o Hutkovi: Nikdo nikomu nemá přát smrt a dokonce ani nic zlého.

To druhé, aby nikdo nikomu nepřál nic zlého, je u nás asi nedosažitelný stav :-) Jako kámen úrazu zde ale vnímám úroveň veřejné diskuse. Vyjadřování politiků a známých osobností má velký dopad na atmosféru ve společnosti

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Jednou z nejzhoubnějších věcí je, když někomu veřejně přeje smrt vysoký ústavní činitel. (Viz kalašnikov jako metoda jak se zbavit neoblíbeného soka nebo zmínky o tom, že by se údajně "novináři měli střílet"). To nelze zlehčovat, že to snad měly být jen jakési "bonmoty". Ústavní činitel není žádná nedotknutelná svátost. Je to z principu občan, rovný mezi rovnými. Odlišuje se pouze tím, že jsou na něj kladeny mnohem vyšší nároky co do vystupování a zodpovědnosti za slova a činy.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Hutkovu píseň jsem předtím neslyšel, vyhledal jsem si ji až teď a můj názor je blízký hodnocení Reflexu: https://www.reflex.cz/clanek/komentare/89002/milos-je-zhrouceny-a-oci-v-sloup-nova-hutkova-pisen-o-smrti-zemana-je-nechutna.html

Tohle opravdu nemáme zapotřebí! Také satira má nějaké meze. 

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Zeptal bych se však, proč se Hutky nezastanou dojemní "obhájci svobody slova", kteří tak empaticky hájili svobodu projevit názor v případě politika souzeného za nenávistné rasistické výroky. (Viz např: „Vyzýval k tomu, aby se všichni homosexuálové, Romové a Židé stříleli už po narození,” cit. https://www.novinky.cz/domaci/457053-policie-zacala-prosetrovat-udajne-rasisticke-vyroky-tajemnika-okamurovy-spd.html)

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Abych to ještě vsadil do dnešní situace: Blíží se výročí srpnové invaze. Jejím přímým důsledkem bylo 137 obětí v době od srpna do prosince 1968. Tedy 137 lidí zastřelených okupačními vojáky, přejetých vojenskými vozidly, zasažených střepinami granátů a uhořelých v domech, v nich vznikl požár v důsledku palby okupantů. (Celkový počet obětí okupace z řad československých občanů v období od srpna 1968 až po odchod okupačních vojsk v roce 1991 se uvádí přes 400)

Pro mne to ale neznamená, že bych měl okupanty nenávidět a přát jim smrt. Je jen třeba o těch událostech mluvit a pravidelně je připomínat jako varování. A také, abychom věděli, s kým máme do činění. Kdybych měl použít přirovnání, tak soused, který by střílel po vás a vašich blízkých, podpálil vám stodolu a obsadil vaši zahradu na dvacet let, ale dodnes toho nelituje, není dobrým sousedem a musíte být vůči němu stále ostražití.

.......

.......