K blogu a myšlenkám kardinála Miloslava Vlka

Ve svém zamyšlení z roku 2016, pod názvem "Naše současná normalizace", se Miloslav Vlk věnoval tématu vývoje společnosti po listopadu 1989. Jak jsme se nevypořádali s dědictvím komunizmu a jaké potíže to dodnes způsobuje.

.......

Velmi výstižný je v daném textu například postřeh, jak komunisté vnímají svoji "jedinou" pravdu:
„Pravdou“ bylo (pro ně) to, co stavělo komunismus v minulosti i přítomnosti do pěkného světla, případně co očerňovalo jeho nepřátele. A to bylo hlásáno všemi možnými lživými metodami ve sdělovacích prostředcích a lidi byli ohlupováni bez možnosti ověřovat si, co je ve skutečnosti pravda..." 
(zdroj http://www.kardinal.cz/index.php?cmd=article&articleID=893)

Rozhovor o pravdě je i dnes klíčový a zároveň mimořádně citlivý. Ostatně komunisté tu stále jsou a stále mají stejný přístup k pravdě. Pardon, komunistům je pravda u zadele. Neustálé lhaní a překrucování je páteří jejich identity. Zbraní totality je lež. Hitlerovo rčení, "abyste mohli lidi ovládat, musíte je strašlivě podvádět" platí jak pro komunisty, tak i pro jejich dnešní nástupce v mocenských, imperiálních choutkách.
Metody lži však už dávno nemohou spoléhat na to, že lidé mají omezené spektrum informačních zdrojů. Situace je přesně opačná. Nepřehledné řečiště informací na internetu umožňuje naplácat a šířit bezpočet pokřivených verzí, polopravd a dezinformací. Tím jsou dnes lidé ohlupováni a je jim (nám všem) mnohdy velice ztížena možnost ověřovat si, co je věcně pravdivá zpráva a co je podvrh. Hledat věcně korektní informace znamená vynaložit značné úsilí.
Náběh ke zradě občanů ve věci novinářské etiky (ústup od kdysi pevné zásady rigorózního prověřování informačních zdrojů a nepublikování neověřených zpráv) vede k přehazování povinnosti na lidi, aby si sami informace vyhledávali a ověřovali. Není to nepodobné hypotetické "zradě" lékařů, kteří by ponechali pacienty ať se léčí sami, či stejně tak hypotetické "zradě" policie, která by nechala občany bez ochrany, ať se brání jak umí vlastními silami. Proto zůstávají nesmírně důležitými média veřejné služby a neustálá poptávka  společnosti po tom, aby se média stále držela základů novinářské etiky. Nemůžete nechat jízdní řád osobní dopravy libovůli kohokoliv, ať si do něj napíše cokoliv, aby pak byli účastníci nuceni, ať si sami odpozorují a ověří, kdy skutečně vlaky jedou.

Naše společnost je zejména v posledních letech systematicky posouvána - vařena jako žába ve vlažné vodě - nenápadnými a pozvolnými kroky k nové normalizaci. Pardon, jsme posouváni k abnormalizaci! Jedná se o abnormalizaci stejného původu a stejných cílů, jen dobově uzpůsobenou, jako bylo hluboké přidušení naší společnosti okupací z roku 1968. Její symptomy jsou v poslední době stále více viditelné. A vůbec není náhodný fakt, že kolaborantské chování komunistické strany z roku 1968 a let následujících, i dnes jaksi divně "visí ve vzduchu". 
Hlavní příčinou, proč máme v naší zemi potíže bránit se nové abnormalizaci, je fakt, že jsme se nesrovnali poctivě a pravdivě s otráveným dědictvím komunizmu: "Po pádu komunismu jsme se s tímto totalitním kriminálním systémem nevypořádali. Po všech těch zločinech jsme je nechali dále „působit“. Nenazývali jsme pravým jménem to, co nám představovali jako „normální“. A ono z toho mnoho zůstalo. Například deformovat pravdu, bezostyšně lhát, nenávidět, krást atd., jak to často i dnes zakoušíme."
?(zdroj http://www.kardinal.cz/index.php?cmd=article&articleID=893)

K blogům kardinála Miloslava Vlka se občas vracím. Hlasů od lidí vybavených morální integritou a pregnantním kritickým myšlením není nikdy dost. U Miloslava Vlka to však byl zároveň hlas pokoje a smířlivosti. Naznačování cesty k nim, jako například v adventním textu, pocházejícím původně z r. 2008 a zveřejněném v blogu v listopadu 2017: 
http://www.kardinal.cz/index.php?cmd=article&articleID=922

Pane kardinále Miloslave, chybíte nám.