Imperiální politika je jako primitivní karetní hry

Myslím konkrétně jeden "velmi specifický" typ mezinárodní politiky, jejíž podstatou je starověká imperiální rozpínavost. V Evropě je dnes jen jediná země toho druhu.

.......

Setrvalá agresivita. Přepadání sousedů. Zákeřné metody "zelených mužíků", kteří tají svoji totožnost, ale jen do doby, než na Rudém náměstí obdrží vyznamenání za zásluhy o vlast.

......

Když jde někomu o územní zisk, tak mu jednoduše jde o územní zisk. Simple like that. Tanečky a báchorky kolem toho jsou jen kouřová clona. To, o co skutečně od začátku šlo, se nakonec vyjeví. Agresor tvrdí, že byl "vyprovokován". A proto svoji oběť, označenou za "provokatéra", potrestal tím, že urval kus jejího území. Anebo ji schlamstnul celou. 
.......

"Z toho Východu ani vítr nic dobrého nepřinese"
(Citát ze selského prostředí u nás, z 50. let. Žena, která toto rčení používala, za to zaplatila vlastním životem)
V naší zemi máme s tou říší na Východě svoje neblahé zkušenosti. My jsme přeci v roce 1968 "zákeřně vyprovokovali" Brežněvův režim k "bratrské pomoci". A byli jsme za to "spravedlivě potrestáni" dočasným rozmístěním vojsk na věčné časy. Základní scénář je stejný, mění se jen dobové detaily.  Proto se nemůžeme při ohrožení Ukrajiny tvářit jako slepci bez paměti.
A pokud bychom reagovali trapným, bezradným mlčením, znamenalo by to, že jsme zapomněli na Mnichov. 

.......