Změnily se české partaje a poslanci za 100 let?

V roce 1911 se Jaroslav Hašek stal redaktorem Českého slova a členem Strany národně sociální. Brzy však musel obě pozice opustit.

Příčiny těchto kroků vysvětlil v novinovém článku, jehož první odstavec si zde dovoluji reprodukovat.

JAK JSEM VYSTOUPIL ZE STRANY NÁRODNĚ SOCIÁLNÍ

Předně je otázkou, jak jsem do strany vstoupil. Velmi lehce. Byl jsem pů­vodně redaktorem časopisu Svět zvířat. Když se o tom národní sociálové dověděli, žádali mne, abych změnil své politické pře­svědčení. Kdybych byl konzervativec a měl se stát anarchistou, byl by boj duševní těžší. Takto se však nejednalo o žádnou propast. Ze světa zvířat sklouzl jsem klidně do Čes­kého slova. Známí tvrdili, že jsem své poli­tické smýšlení vůbec nezměnil. Buldoky zaměnil jsem prostě za novou politickou stranu s tím rozdílem, že buldoky a dogy jsem kr­mil já a nyní mne krmila nová strana.

A to dr. Hübschmann. Jaký je dr. Hübschmann? Velmi dobrý člověk, až na jednu věc. Že je totiž dobrý, pokud to nepřesahuje míru jeho trpělivosti. Ale není trpělivým. Toť jedna jeho vada. Kdyby byl majitelem Světa zví­řat, psal by jistě články o smutném postavení psů v psincích, ale ten psinec by si vydržoval a ty psy by prodával. Poněvadž je obchod­ník. Stejně mluví o strašném zvyšování činží a zvyšuje je sám. A proč by to nečinil? Je poslancem. To slovo je velmi krásné a není tak zodpovědné, jak se zdá. Jako poslanec má dr. Hübschmann nejkrásnější myšlenky, které též dovede povědět davu. Ale jsou dvě protivy v jeho duši. Jest také člověkem. A jako člověk přiráží na nájemníky a jako člověk je též předsedou tiskového družstva Českého slova. Jest výborný člověk. Sláva poslanecká pomine, mandát zmizí, ale pe­níze zde zůstanou. Podíly Českého slova jsou totiž po 50 K. A tak se stal mým šéfem.