Zavedené partaje nemají řešení

Ve čtvrtek večer proběhla na ČT 1 za moderace Václava Moravce poslední předvolební debata lídrů stran před víkendovými volbami do poslanecké sněmovny. I když předbíhám zítřejší výsledek voleb, mohu již dnes hodnotit šance stran, zúčastněných na debatě.

Rozdělily se neorganizovaně na dvě skupiny. Na skupinu parlamentních fosílií, tvořenou ČSSD, KSČM,TOP 09 a ODS a skupinu stran, které zcela nově nebo po menší sněmovní přestávce mohou po těchto volbách vstoupit do Sněmovny: ANO 2011, KDU-ČSL, Zelení, Úsvit a SPO-Z. Mezi těmito skupinami byl jeden zcela zásadní rozdíl.

„Fosílie“ konservativně setrvávají na zavedeném modelu vlády kartelových partají, které vyznávají parlamentní „pluralitu“ svých deklarovaných politických cílů a efektní lživé parlamentní rétoriky, a kterým vyhovuje postavení partají, majících monopol na personální obsazování Sněmovny, štědré financování ze státního rozpočtu a, i když střídavě, na blahobytnou existenci svých vrcholových partajních struktur a možnost bezuzdného kořistění svých klientů a mecenášů z národního produktu a majetku.         

Jen s myšlenkou na tyto cíle produkují před každými volbami jednoduché populistické „programy“, které nesměřují ke krátkodobě bolestivým, ale nutným změnám praktické politiky, ale znamenají jen efektní kosmetické úpravy nefunkčního, korupčnického a úpadkového společenského, politického a ekonomického stavu a vývoje našeho státu.

Druhá skupina nově nastupujících stran se představuje jako reprezentace masy občanů (70%), nespokojených s dosavadním vývojem a arogantním přehlížením jejích protestů a její přání vládnoucí mocí, a která si přeje dnešní společenskou krizi našeho státu rychle a důsledně řešit a vyřešit. Strany této skupiny mají víceméně shodné požadavky. Zejména na rychlé přijetí účinných protikorupčních zákonů o státní službě, o systému obecného referenda, odpolitizování státní správy a managementu podniků ve vlastnictví nebo s významnou majetkovou účastí státu.

Bohužel ani ze strany „nových“ politických stran nezaznělo, že mnohé potřebné zásadní změny nelze uskutečnit bez změny Ústavy ČR. Ústava z roku 1993, která byla „ušita horkou jehlou“ podle direktiv všemocného rozbíječe Československa Václava Klause, kopíruje ten nejhorší systém parlamentního partajnictví, který přivedl I. ČSR až k Mnichovu a následně do područí Stalinova SSSR. Nelze připustit, aby dnešní ústava byla pravidelně nesystémově „vylepšována“ podle přání a potřeb právě vládnoucí parlamentní většiny, ale musí být vypracována ústava principiálně zcela nová, reálně zajišťující pozici lidu, jako skutečného suveréna.

Proto musí být vypracována ústava na principech přímé demokracie, podobná ústavě Švýcarska. Její příprava by měla být několikaletým procesem za nejširší účasti ústavo-právních odborníků a oponentních týmů, zvolených občany. A přijata musí být celostátním obecným referendem. Prvním konkrétním vykročením k tomuto cíli musí být právě přijetí dobrého zákona o systému referend, který nebude nesplnitelnými podmínkami bránit jejich vyhlašování a jakkoli omezovat výkon jejich rozhodnutí.