Sobotkova samochvála a jeho růžové sny

1. března dal premiér Sobotka interview o hodnocení výsledků své koaliční vlády a naplňování vládního programu z koaliční smlouvy. A také prezentoval své růžové sny o pokračování  své vlády po podzimních volbách do Sněmovny.

Sobotka si vedl jistě podle režie svého marketingového poradce. Oplýval sebejistotou, optimismem a hlavně sebechválou. Tvrdil, že jeho vláda splnila všechny sliby, které svým voličům dala, že vládu řídí on a nikoli vicepremiér Babiš, kterého vždy jeho ministři přehlasovali a prosadili „sociální“ program ČSSD. Že je přesvědčen, že toto voliči do podzimku pochopí a on a jeho ČSSD volby opět vyhraje.

To poslední nastolilo otázku, s kým by chtěl vytvořit budoucí, nutně koaliční vládu. A tak předestřel možnosti, které ČSSD, vlastně on, zvažuje. Předpokládá buď:  

- pokračování koalice s Babišovým ANO, nebo

- s KSČM

Babiš mu do jeho eurosocialistického politického programu moc nezapadá. Patří do vrstvy velkokapitalistů a přirozeně tíhne spíše ke spolupráci s „obrozenou“ ODS pana prof. Fialy.

Spolupráci s KSČM by nekompromisně podmiňoval jejím souhlasem s vazalskou věrností ČR kuratele a manýrám Evropské unie podle bruselského střihu Lisabonské smlouvy. A dále věrností k NATO, s bezvýhradnou poslušností k jejímu US velení.

V dalším pohovoru rozebíral úspěchy své vlády, které spočívají v drobném vylepšování hmotné situace chudších vrstev obyvatelstva a byly umožněny, bez její zásluhy, dočasným ústupem světové ekonomické recese v době jeho vlády. Aby udržel krok s Babišem, oznámil, že také on a jeho ČSSD nebudou jen oportunisty, kteří řeší to, co den přinese, ale že konečně vypracují strategický plán rozvoje ČR, který jí trvale chybí již od „pravěku“ éry Václava Klause (ten vše svěřoval neviditelné ruce trhu – jak snadné a alibistické!).

Kdyby chtěl a uměl skutečně něco pořádného pro ČR udělat, musel by v zahraniční politice usilovat o anulování Lisabonské smlouvy, která je nástrojem nadvlády SNR, jejího velkokapitálu a její kancléřky, NDR-ácké luteránské křesťanky a moci nenasytné Merkelové, a rekonstrukci EU na základě Ústavy EU jako federace rovnoprávných států. A v politice národní bezpečnosti usilovat o vytvoření federální evropské armády jako rovnocenného protějšku armád USA a Ruska.     

Vedení státu vyžaduje státníka, člověka moudrého a znalého komplexnosti společenského života, člověka, kterému záleží především na blahobytu a bezpečnosti všech jeho občanů. U nás máme zářný vzor v zakladateli Československé republiky T. G. Masarykovi, kterému se jako státníkovi, nikdo z jeho následovníků v ničem nevyrovnal.

Francie měla svého de Gaulla. Vlastence, který nekapituloval před Hitlerem a po válce dal Francii novou ústavu, která ukončila parlamentní anarchii. Který také odmítl poručníkování NATO a z jeho struktur vystoupil. Dnes je podobně možno ocenit rozhodnutí Velké Británie o odchodu z EU, potvrzené všelidovým referendem.

Sobotka státníkem není, ani mu nejde o blaho státu. Je to jen politický živnostník, který nikdy produktivně nepracoval a v mládí vsadil na kariéru politického podnikatele. Není sám, patří do party jemu podobných: Grossů, Bendů, Pospíšilů, Gazdíků atd.

Po tomto rozkladu, který bude jistě opět cílem ostrých nesouhlasných odsudků, nemohu bohužel, se pokusit dát čtenářům a voličům pozitivní radu. Protože na naší politické scéně nenacházím žádnou politickou stranu, které by mohli důvěřovat a dát jí svůj hlas!

Při  minulých volbách jsem voličům doporučoval, aby volit šli, ale aby na kandidátce kterékoli strany, volili křížkováním jmen až od začátku 2/3 seznamu kandidátů. Čímž by „odřízli od koryt“ zkorumpované poslance v čele kandidátky, kteří se ve Sněmovně zabydlili a starají se jen o své prebendy.