Slepé cesty Evropské unie

Po přijetí Lisabonské smlouvy, a počátku světové hospodářské recese (2008), došlo k nejrůznějším vnitropolitickým i mezinárodním ozbrojeným střetům, které vyvolaly živelnou migraci z postižených zemí do bohaté Evropské unie.

Tento vývoj Evropskou unii zaskočil a ukázal, že její institucionální uspořádání a zbyrokratizovaná agenda v této situaci zcela selhaly. Faktická „vláda“ EU, kterou je nedemokraticky jmenovaná Evropská komise – EUC neučinila žádná opatření k ochraně Schengenských hranic a místo toho, podle výkladu Lisabonské smlouvy německou vládou paní Merkelové, se rozhodla stav řešit direktivním stanovením kvót pro rozdělení ilegálních imigrantů na všechny členské země EU.

To vše, a zejména „vrchnostenské“ jednání institucí EU v otázce imigrace, vyvolalo šok a odmítavá stanoviska řady členských zemí EU, která zůstávají nadále nezodpovězena.

„Lisabonský režim“ v EU byl, již dlouho před posledními událostmi, důvodem nespokojenosti Velké Britanie s členstvím v EU, které vyústilo v její rozhodnutí z EU vystoupit. A tento krok vyvolal, zejména v tzv. „nových“ členských státech EU podobnou náladu a úvahy o možnosti V. Britanii následovat.

V celé EU se pociťuje a vedou se debaty o nutnosti koncept a mechanismy EU reformovat a učinit je efektivními a akceschopnějšími. Ale neexistuje žádný konkrétní názor na rozsah a obsah těchto reforem. Většinou se jedná jen o pouhé, „kosmetické“, vylepšování toho dosavadního. To jsou ty „slepé cesty“ z titulku!   

Evropské národy si silnou a jednotnou Evropu zasluhují a potřebují ji!

Evropa je kolébkou a tvůrcem nejvyspělejší kultury novověku. I přes neustávající boje mezi jednotlivými evropskými národy v historii o materiální bohatství a moc, o doby řecké a římské antiky, se vyvíjí a sjednocuje evropská kultura a s ní se vyvíjí i uvědomování příslušnosti k „rodině“ evropských národů a států. To na přelomu věků vyústilo v evropském přijetí křesťanství a nadnárodní jednoty křesťanských státu, uznávajících autoritu papeže. Přestože později došlo k rozštěpení křesťanstva do mnoha církví, veškerá evropská kultura vyrostla z křesťanských kořenů.

K devastaci společného křesťanského (feudálního) vědomí Evropy došlo vlivem filosofie osvícenství a v důsledku revolučního převzetí politické moci měšťanstvem – buržoasií. Třídním zájmem buržoasie je boj o majetek a jeho nekončící rozmnožování, bez ohledu na konkurenty a situaci nemajetné většiny lidu. Proto její ideologové postupně vypracovali ideologii nacionalismu (a později i jeho extrémních forem rasismu, šovinismu, jinověrectví), která měla posloužit v konkurenčním boji s konkurenty jiných ras, národností, etnik, náboženství.

Tento zvrat ve společenském vědomí vedl k válkám mezi evropskými národy (v Evropě i v koloniích), až vyvrcholit dvěma světovými válkami v první polovině 20-tého století.      

K jednotné a silné Evropě vede jen jediná správná cesta. Tou je překonání nacionalismu a směřování ke vzniku jednotného evropského národa v podmínkách úplné rovnosti a svéprávnosti všech evropských národů. Procesem podobným, jakým vznikl americký politický národ v procesu zvaném „melt pot“ (s výjimkou americké občanské války). Že to je možné, dokazuje ještě mnohem starší harmonické soužití Švýcarského spříseženstva.

V obou uvedených příkladech se jedná o státní formu federace rovnoprávných členských států, či kantonů, s jednotnou federální ústavou, zákony a institucemi a s ústavami, zákony a institucemi všech jednotlivých členských států a kantonů.

Taková federální Evropská unie by se svojí suverénní populační, kulturní, ekonomickou i vojenskou silou stala světovou velmocí, rovnou ostatním členům Rady bezpečnosti OSN.

Jak dnešní „lisabonská“ Evropská unie splňuje tyto požadavky a podmínky své suverenity, to hodnotí německý publicista Freeman v blogu  

Die Europäische Union ist das IV. Reich

Samstag, 24. Mai 2014, von Freeman um 19:00

Freeman již vícekrát v článcích vysvětlovat, že Evropská unie je pokračováním německé Třetí říše. Je to spojení korporací se státní mocí. Je to volný pohyb zboží, společný trh pro zboží bez hranic. K tomu se přidává volný pohyb osob bez překážek, který vláčí levné pracovní síly po celé Evropské unii a demontuje tím sociální výdobytky. To znamená, že Evropská unie slouží výhradně korporacím a ne ve prospěch lidí. Je to fašismus v té nejčistší formě, ale občanům EU je podsouván, jako božský pokrok.  

Hnací silou pro nacistickou ideologii evropské říše byly původně velké německé korporace a průmyslníci, kteří hledali nové trhy pro své výrobky a úzce spolupracovali s nacisty. Tuto expanzi na evropském kontinentu prodávali pod heslem „jeden národ, jedna říše, jeden vůdce“. Tím ale nebyl myšlen německý národ, ale všechny evropské národy, které byly nejprve dobyté vojenskou silou a svázané do jednoty. EU není nic jiného, než uskutečnění této myšlenky za pomocí jiných prostředků. Místo armády dobyli země hospodářstvím, respektive „společným trhem“. Namísto vůdců máme vedení a to Evropskou komisi, plus předsedu Evropské rady, výbor, který nemůže nikdo volit a ani odvolat. Evropský parlament nemá dle Lisabonské smlouvy o ničem rozhodovat, nesmí dokonce ani navrhovat zákony. Podle toho je to diktatura EU, která je jen fasádou demokracie. Z EU se stala diktatura korporací, v které je celá politika nastavena jen v jejich prospěch, nejvíce však v prospěch velikých bank. Občané EU nejsou považováni za občany s právy, ale za bezprávné konzumenty, za spotřebitele zboží, které tyto koncerny vyrábějí. Proto i to zjednodušení standartu na nejnižší úroveň, aby koncerny mohly vyrábět své výrobky a prodávat je v Unii bez hranic.

Za posledních 20 let, jsme byli svědky trvalého poklesu blahobytu  a úbytku práv. Odbourávání sociálních práv, demontáž práv odborů, ustavičné porušování ústavních práv a vůbec oklešťování všech práv. Zákony a příkazy produkuje tato nikým nevolená kabala v Bruselu a parlamenty členských zemí EU mají už jen jeden úkol, zavést je do místní praxe. „Zástupci lidu“ členských států, zvláště těch menších, podle nich už nemají co rozhodovat a podepíšou vše, co se jim dá na stůl. Tvrdit, že Evropská unie přinesla více demokracie je úplný nesmysl. Opak je pravdou. Ještě nikdy neměli obyvatelé EU tak málo pravomocí a práv, jako mají dnes.

Ptal se vůbec někdo občanů, jestli si přejí rozpuštění vlastní státnosti do superunie, která bude diktátorsky vládnout nikým nevoleným režimem v Bruselu? Nebo jestli se chtějí vzdát své vlastní měny a tím i svrchovanosti nad finanční politikou a převzít společnou měnu centrálním řízením ECB z Frankfurtu? NE. To se dohodlo za zády občanů v EU. Přitom tyto instituce nejvíce ovlivňují každodenní život občanů. Přitom nám tvrdí, že všechna moc vychází od lidí. Opět nesmysl a výsměch. O tom kolik budete mít blahobytu, rozhoduje trojka z Komise EU, ECB a MMF.

V porovnání s minulostí, nezaměstnanost a ztráta perspektivy nabyla dnešní extrémní formy. Lidé jsou ze zoufalství a bídy donuceni utéct, opouštějí svoji vlast, nebo si v zoufalé situaci sáhnou na život. Ze zvrácené „ moderní konzumní společnosti“ mají přínos jen korporace a jejich majitelé. V Evropě i ve Spojených státech systematicky ničí střední třídu, množství chudobných masivně vzrostlo a jedno procento „vyvolených“ hromadí obrovské bohatství.

Pouze korporace dokážou umístit svůj holding do daňového ráje, výrobu přesunout do země s levnou pracovní silou a optimalizovat tím svůj zisk Platí minimální daně, zaměstnávají minimální počet lidí, stát je ale upřednostňuje, kde jen může.

Korporace dokážou samy sebe prezentovat jako ty „dobré“ a své dobyvačné úspěchy a války prezentovat jako něco dobrého. Bohužel jim na to většina naivních a důvěřivých lidí skočí. Řeknou ano intervencím v jiných zemích, považují bombardování civilního obyvatelstva za správné, domnívají se, že omezení vlastních práv, kontrola a špehování je v pořádku. Vždyť „bezpečnost a ochrana“ stojí přece za to, abychom odevzdali naše vlastní svobody. O čem potom můžou občané ještě svobodně rozhodovat? O ničem, jen pouze o tom, jaké výrobky budou konzumovat, přitom se i toto rozhodnutí kompletně ovlivňuje vtíravou reklamou a výplachem mozku. Z lidstva se stalo manipulovatelné stádo, které uvěří všemu, co se mu předloží, které každého, kdo tuto hru odmítá hrát, kritizují a označí jej za konspiračního blázna, nebo dokonce za teroristu.

Takže vyvstává otázka:  Přežije Evropská unie?  A odpověď zní: „Pokud bude pokračovat jako dosud, pak ztrácí její existence smysl, pro který byla vytvořena a nepřežije!“

Budou-li se chtít evropské národy zachránit před invazí před-středověkého fanatického islámu, nezbude jim nic jiného, než se uchýlit pod vojenskou ochranu Ruska, byť za cenu politické a ekonomické podřízenosti.

NEBO se Evropané vzbouří proti svým dosavadním degenerovaným vládnoucím „elitám“, vynutí si anulování základu dnešní krize Evropské unie – Lisabonské smlouvy - a vypracování Ústavy Evropské unie, která ji bude definovat jako mocnou federaci, založenou na základních principech přímé demokracie – úplné subsidiarity členských států, přímých voleb zastupitelů a volených úředníků státní správy, občanské iniciativy, deliberace a ultimativních referend, a která bude přijata referendy ve všech členských státech unie.    

Všechny aspekty fungování takové přímé demokracie jsou podrobně zpracovány v návrzích např. německého hnutí Mehr Demokratie e.V., nebo v USA z okruhu prof. Beckera, u nás v ČR teoretiky kolem webu citizens4dcr.webnode.cz

Tyto návrhy vycházejí z osvědčených principů ústav USA a Švýcarska, nejsou však jejich kopií, ale reagují na dnešní stav světa a aplikují nejnovější poznatky ve všech oblastech života světové populace.

_________________________________________________________________________________

Tomuto vývoji pasivně „ministruji“ naše vlády a evropští poslanci. Bez rozdílu, zdali jsou „pravicoví“ nebo „levicoví“. Jezdí do Bruselu a Štrasburku a poslušně přijímají příkazy nevolených vrcholných orgánů EU. Té EU, která se k malým „novým“ členským státům chová vrchnostensky, jako IV. říše německého národa paní Merkelové – jak napsal von Freeman. (tedy nejen Zemanův mluvčí Ovčáček!) Místo toho, aby důrazně požadovali přeměnu dnešní nedemokratické a zbyrokratizované EU na federaci rovnoprávných členských států, definovanou novou Ústavou Evropské unie, jak bylo původně plánováno. Namísto toho byla nefunkčnost EU ještě posílena Lisabonskou smlouvou, která je systémovým paskvilem, způsobujícím dnešní stav.

I tyto skutečnosti by měli naši voliči zvažovat, komu dát svůj hlas. Bohužel, výběr není skoro žádný. Protože žádná z našich stran, které mají šanci na vstup do nové sněmovny, nemá požadavek reformy EU ve svém volebním programu. Nemluvě již o tom, jak by ho po volbách skutečně chtěly plnit.