Skleróza nemíjí ani Zemana

Nespokojenost se zprofanovaným systémem zastupitelské demokracie v Česku trvale sílí a většina seriózních občanských aktivit volá po změně Ústavy směrem k přímé demokracii.

Idea přímé demokracie se přirozeně setkává s odporem těch kruhů a sil, kterým omezená a korupčnické „demokracie“ vyhovuje. Zejména politikům z okruhu trvale nebo občas parlamentních stran a jim přisluhujícím „erudovaným“ politologům. Kdo by také mohl očekávat, že si rozhodující politické partaje a jejich existenčně trvale zajištění funkcionáři a poslanci „vypustí rybníček“, ve kterém se jim dobře žije a ve kterém na ně nedosáhnou rybáři ze státní správy, v klíčových funkcích obsazené jejich kolaboranty, nebo že se vzdají vydatného mnohamilionového krmení se státního rozpočtu.

Dnes opoziční parlamentní partaje sice v předvolební agitaci občas naznačí ochotu k aplikaci přímé demokracie, ale jejich aktuální aktivity v obou komorách parlamentu ji zpochybňují. Využívají výmluvy, že zavádění přímé demokracie vyžaduje změny Ústavy, pro které nelze v dnešní sestavě získat ústavní většinu. To je však čirá lež. Ústava [Čl.2(2)] výslovně umožňuje přímý výkon státní moci vším lidem, ale Sněmovna již po léta (za levicových i pravicových vlád) doslova sabotuje zákon o obecném referendu. Ústava také neurčuje způsoby volby do poslanecké sněmovny a regionálních zastupitelských sborů. Ponechává je na znění Volebního zákona (dnes platný 247/1995). Jeho změny jsou v kompetenci parlamentu a ústavní většinu nevyžadují.  

Změny, které občanské iniciativy za přímou demokracii požadují, jsou právě:

a)      přijetí zákona o obecném referendu (podle vzoru ústavy Švýcarska),

b)      změna volebního zákona, který by stanovil i volby do Sněmovny v jednomandátových volebních obvodech a zrušil monopol stran na nominaci kandidátů – kandidovat by měl mít možnost každý plnoprávný občan ČR.

Oponenti zavádění přímé demokracie nepravdivě zastrašují občany tvrzeními, že občanské iniciativy požadují zrušení zastupitelské demokracie, což by prý znamenalo „vládu ulice“, na kterou degradují ústavou deklarovanou vládu lidu.

Bohužel se k nim připojil i Miloš Zeman, který rychle zapomněl, že do prezidentské funkce ho přivedla právě přímá volba tou „ulicí“.

Řekl totiž: „Něco takového (přímá demokracie) je zcela nepřijatelné. Znamenalo by to jednoznačné ohrožení demokracie v naší zemi. Připomínám, že činnost politických stran zakázal v Německu nacistický vůdce Adolf Hitler a v Itálii fašista Benito Mussolini“.

Dovolím si souhlasit s tím, že by došlo k odstranění demokracie jen pro korupčnické politické partaje. Že však nikdo nepožaduje jejich zákaz, ale jen zrušení jejich mocenského monopolu. Svými výroky Zeman potvrdil svou známou slabinu, že někdy rychleji mluví, než myslí. A také to, že i on již trpí politickou sklerózou, která mu nedovoluje reflektovat a akceptovat nové a potřebné pohyby v myšlení a požadavcích jeho známých 10 milionů.