Nestoudnost a farizejství pana Dlouhého na 90´ČT 24

Včera, 24. 5. 2017 v pořadu 90´ČT 24, dostali slovo pánové ze zkrachovalé ODA, Dlouhý, exministr průmyslu a obchodu a Kroupa, předseda ODA v 90-tých létech, aby komentovali poslední vládní krizi koalice ČSSD a ANO.

Je pozoruhodné, jak redakce tohoto pořadu vybírá jeho hosty a jak redaktorky, více sličné, než erudované, vedou rozhovory.

Přizvali „osobnosti“, které se po létech osmělily vynořit z kloaky českého polistopadového vývoje a dokonce dávat rady dnešním politikům, dnes vládnoucí parlamentní koalice.

Zvlášť nestoudně a farizejsky vystupoval Vladimír Dlouhý, když se bez uzardění (TV je barevná) vyjadřoval ke kauzám údajných daňových úniků, dnes již odvolaného ministra financí Babiše. A uznal oprávněnost jeho tvrzení, že jednal podle litery zákona (sice špatného, ale platného).

Ale SVĚTE DIVSE! Odvolával se na jeho morální povinnost, coby samozvaného velkého bojovníka proti daňovým podvodníkům a neplatičům.

Ten Dlouhý, který v době svého působení ministra v Klausových vládách, sdílel jeho názor, že morálka do politiky, ani do byzysu nepatří, že je to jen třešnička na jejich dortu. A ten se také podle toho choval. Nejen on, ale i jeho kumpání z ODS, předseda Fondu národního majetku Tomáš Ježek a ministr pro privatizaci národního majetku Jiří Skalický. Kteří se „zasloužili“ o rozkradení a znehodnocení českého velkého průmyslu a podniků zahraničního obchodu a za patřičné „všimné“ ho víceméně rozdali vynořivším se dravcům klausovského neomezeného českého kapitalismu.

Jako bývalý zaměstnanec ČKD (35 roků) a popřevratový člen představenstva Holding ČKD PRAHA, a.s., jsem organizoval jeho privatizaci, která, podle původního privatizačního projektu, měla proběhnout jako celek do společného podniku s vybraným zahraničním strategickým partnerem. Tím měl být zachován jeho kapitál fyzický i znalostní – organizační, technický i obchodní. A byla to právě ODA pánů Dlouhého, Ježka, Skalického a spol., která v intencích Klause a na objednávku dravců nového českého kapitálu vyhlásila Ježkovu politiku privatizace „českého stříbra do českých rukou“.

Dlouhý potom na jednání vlády, a za podpory ministra Stráského z ODS, prosadil změnu privatizačního projektu ČKD na privatizaci vítězem soutěže projektů českých uchazečů. Problém byl v tom, že nikdo v ČSR v té době neměl potřebný kapitál v úrovni tehdejších cca 10 mld. Kč. A nastoupil další Klausův trik. To, čemu se začalo říkat Klausův bankovní socialismus! Všechny dosud státní banky dostaly pokyn poskytovat privatizační úvěry proti záruce účetně oceněným majetkem privatizovaného podniku.

A to byl přímo ráj pro korupci! Bylo zavedeno pravidlo, že úplatek za poskytnutí takto (ne)krytých úvěrů bylo 10% do kapes bankéřů. Tak byly získány i peníze na úplatky za vítězství v soutěži privatizačních projektů. V případě ČKD tak získal pozdější „vítěz“ v soutěži INPRO s.r.o. od banky IPB (generální ředitel Tuček) úvěr 9 mld. Kč, tzv. „na ksicht“. Celá tato „operace“ vynesla pro zadluženou ODA údajně 30 mil. Kč (což není zdokumentováno). Ale zdokumentováno je, že po převzetí holdingu triumvirátem Maroušek, Formánek, Horák okamžitě nastoupila do výnosných funkcí na GŘ holdingu řada funkcionářů a členů ODA.    

Celá tato pleticha skončila vytunelováním ČKD, jeho bankrotem a nakonec zánikem. Tuneláři Maroušek a spol. byli sice pohnání před soud, ale ten „dospěl“ k názoru, že nešlo o bankrot úmyslný, ale o „podnikatelský neúspěch“, který podle názoru pana Klause patří k riziku podnikání a bankrotář proto nesmí být kriminalizován. Tak aktéři byli osvobozeni, aniž by byli nuceni vrátit alespoň to, co si při tom nakradli. 

Toto vše jsem popsal již v roce 1999 v článku KONEC ČKD PRAHA A ZPRÁVA VLÁDY O STAVU SPOLEČNOSTI a nabídl redakci HN. Ale ta ho nepřijala, protož již fungovala redakční cenzura. Až v roce 2016 se dočkal publikace v mé knize SVĚDECTVÍ SOUČASNÍKA, vydané v  nakladatelství Marek Belza, Krásná Lípa.

A s těmito čachry na svědomí, si nám dnes dovoluje pan Dlouhý kázat o morálce.