Miloš Zeman – prezident nejlepší ze špatných

  Po pádu rakousko-uherského vězení národů a kralování degenerovaných Habsburgů si Češi a Slováci zvolili republiku, inspirovanou Tomášem G. Masarykem a vládní formu demokracie podle francouzského vzoru.

Oba národy zrozené Československé republiky, opojené získanou národní svobodou, spontánně přijali TGM za prezidenta republiky v očekávání, že to bude filosof na trůně, nejlepší a moudrý vládce, jak si jej představoval řecký filosof Platón. A jako takového ctili Masaryka až do jeho smrti.

Ale praxe politické moci ČSR byla jiná. Česká buržoasie, vypěstovaná politikařením za Rakouska-Uherska, Masaryka k vládní moci nepřipustila, udržovala si ho jen jako ikonu „demokracie“, která však měla k moudré vládě pro všechen lid hodně daleko.

Po éře Masarykově Češi již nikdy filosofa na prezidentském „stolci“ neměli. Mnozí se mnou nebudou souhlasit. Tzv. benešovci budou chválit Beneše, který svým českým šovinismem a  sebepřeceňováním dovedl republiku k Mnichovu a k Únoru, nebo Václava Havla, který podlehl opojení prezidentské moci a nezasloužené světové popularity a v zápase o moc podlehl intrikánovi Klausovi. A Klause, který nechal rozkrást republiku a omilostnil lupiče, budou zase velebit klausovci. Hácha byl senilní obětí nacismu a prezidenty „socialistické“ může chválit jen fanatický komouš! Takže Miloš Zeman má, tímto výčtem, pozici celkem výhodnou.

Ačkoli jsem ho volil, neznamená to, že s ním ve všem souhlasím. Zeman je jistě inteligentní a mnohostranně vzdělaný, ale to neznamená, že jeho názory a úsudky jsou vždy domyšlené a jeho aktivity celospolečensky prospěšné. Podle jeho letory, v tomto smyslu podobné Klausově, vyplývají vždy z pocitu všeznalosti a intelektuální převahy nad všemi kolem. A to ho rozhodně nedovoluje zařadit mezi filosofy podle Platonových měřítek.

Z mnoha jeho problematických úsudků a postojů, se kterými ostře nesouhlasím, uvedu jen dva.

Nejnovější je jeho propagace vnitrozemské vodní cesty Dunaj – Odra – Labe. Kanál by vedl nejkvalitnějším územím Moravských úvalů a toku řeky Moravy s přítoky, a zničil by ty nejcennější části moravské přírody. Od jihu k severu by přetnul Moravu dvojníkem Panamského průplavu, lemovaného betonem, kolejnicemi, zdymadly a přístavními zařízeními, přičemž jeho národohospodářská efektivnost je pochybná. Odstrašujícím příkladem budiž (německé) hodnocení kanálu Rýn – Mohan – Dunaj. Byl budován 30 roků a otevřen provozu v září 1992. Až dosud efekty jeho provozu neuhrazují vložené investice. Jeho výstavba je dodatečně zdůvodňována jako ekologická a 20% splátek investičních nákladů je hrazeno z rozpočtů na ekologické stavby. Jediným přínosem pro naši ekonomiku by tedy byl pouze dočasný stavební boom, zisky dodavatelů a vytvoření pracovních míst, za cenu nevratného poničení naší krásné Moravy!

Druhou Zemanovou mantrou je zaměstnanecké vlastnění podniků - jugoslávský socialismus. Když víme, že v Jugoslavií selhal. Cosi podobného dnes snad  „funguje“ ve španělském Katalánsku, ale formou obchodní korporace, netransparentně ovládané tamní katolickou církví. Osobně mám zápornou zkušenost s pokusem Pražského jara 1968, když se uvažovalo o řízení podniků Radami pracujících. Dělničtí zástupci v přípravných skupinách se zajímali pouze o zvyšování mezd a nikoli o inovace produkce a zvyšování její rentability. Šlo jim jen o „vyjídání“ podniku.