Jak jsem se nemýlil v Zemanovi

Před prezidentskou volbou jsem zde na blogu trinkewitz.blog.idnes.cz (19.1.2013  09: 45) publikoval článek Jakého potřebujeme prezidenta. Tam jsem mým čtenářům sdělil názor můj.

Kníže zřejmě, podle scénáře, připraveného marketingovými machry, vsadil na obraz dobrotivého „otce vlasti“, vlídného k poddanému lidu, křesťansky mravného a s vybraným chováním aristokrata v duchu noblesse oblige – šlechtictví zavazuje, tak trochu jako blahé paměti císař pán Franz Josef I.

Miloš Zeman, který má za sebou minulost odvážného rebela proti „reálnému“ socialismu a nejúspěšnějšího premiéra polistopadové České republiky, se předvedl jako člověk a politik konzistentních názorů. Nechce, řekl, být ozdobným fíkusem, zdobícím tiše v koutku politické kolbiště vládychtivých, zkorumpovaných a ziskuchtivých partají, ale v plné míře využít všech možností, které mu poskytuje Ústava k tomu, aby všechny ústavní moci a státní správa vykonávaly své povinnosti nejen podle její kusé litery, ale především v jejím duchu.

Zatímco by president Schwarzenbergova typu podřimoval v komnatách Pražského hradu nebo svých panských sídel, kladl věnce, přednášel příležitostné moralizující proslovy a podnikal  reprezentativní turné po všech kontinentech, sliboval Zeman maximálně využívat svého práva účasti a přednosti na jednáních parlamentu a vlády k tomu, aby ovlivňoval jejich záměry již v zárodku, ve prospěch blaha republiky a všeho jejího lidu.

Ponechal jsem tehdy na rozhodnutí čtenářů, jakého prezidenta naše republika více potřebuje. Zda reprezentativního mocnáře nebo aktivního politika, který může a chce aktivně ovlivňovat osudy této země. A jako zarputilý optimista jsem vyslovil naději, že se voliči rozhodnou racionálně a nepodlehnou opiu proknížecího marketingu, která se zvolením Miloše Zemana splnila.

Dnes, před hlasováním o důvěře Sobotkově vládě, se Miloš Zeman ke slibovaným principům své prezidentské funkce vrátil. Krátce probral a hodnotil předložený program vlády i její koaliční smlouvy. Upozornil na některé protimluvy těchto dvou dokumentů a jejich málo konkrétní přísliby, které nejsou ani kvantifikované, ani časově limitované. Nezůstal jen při kritice, ale také předložil svůj názor na priority, které by podle jeho názoru měl program vlády obsahovat. Které by realisticky řešily nejen ty nejnaléhavější problémy České republiky, ale v neposlední řadě stanovily strategické cíle, podmiňující její dlouhodobý pozitivní vývoj.   

Nyní, po ročním působení Miloše Zemana ve funkci a po jeho projevu shledávám, že se s jeho názory na 99 % ztotožňuji a mohu prohlásit, že jako prezident moje očekávání splnil.