Divadelníci, přestaňte prznit klasiky!

Se stoupajícím znechucením reaguji na divadelní „postmodernu“, se kterou značná část producentů dramatických inscenací przní i ta nejcennější díla světově proslulých klasiků dramatu.

Zvolil jsem společný pojem „producentů“, protože pod divadelníky zahrnuji všechny „tvůrce“ soudobého (alespoň českého) divadla – divadelní podnikatele (podnikání je podle zákona činnost, jejímž účelem je finanční zisk), jimi najímané poslušné dramaturgy, režiséry, chtivé rychlé pochybné slávy a dobrých honorářů, uměle „rychlené“ herecké (pěvecké, baletní hvězdičky) a vyhořelé starší herecké kádry, kteří si chtějí ještě něco vydělat na své stáří.

Ale také pana ministra kultury a jeho kohortu, i poslaneckou sněmovnu, kteří trpí a podporují tuto devastaci divadelnictví, které vždy v minulosti hrálo významnou roli při formování a zachování identity národa v jeho nejtěžších chvílích.

Mohl bych uvést nekončící řadu příkladů tohoto prznění, které se nestydí zneužívat jména slavných dramatiků a názvy jejich děl, aby nalákalo nic netušící publikum známým autorem a názvem inscenace, a potom jim předvedlo nechutnou slátaninu ze zfalšovaných textů, fušérské „nerežie“ a ochotnicky křečovitě přehrávaných postav.

S úctou a nostalgií musím vzpomínat, za všechny ostatní režiséry (filmové, televizní, taneční), na precizní a usilovnou práci režiséra Otomara Krejči s herci, na pochopení autorova smyslu hry, vystižení doby a charakteru postav v době, ve které se odehrává.  

K dnešnímu veřejnému protestu mne vyprovokovala TV ukázka z premiéry Jarryho satiry Král Ubu, ostravském divadle. Zcela náhodně krátce po předvedení skvělé starší inscenace ČT s Marianem Labudou, Lucií Bílou a řadou našich vynikajících herců.

Nová ostravská inscenace, jak bylo zřejmé z několika ukázek, má všechny znaky úpadku, které jsem uvedl. Ale navíc, stylem účelového socialisticko-realistického zneužití k politické agitaci v kampani proti prezidentu Zemanovi.   

Nejsem „honěný“ v autorském právu a nechce se mi je dnes podrobně prostudovat. Ale mělo by jistě obsahovat (pokud již neobsahuje) zákaz uvádět takto „remake-ované“ inscenace pod jménem původního autora.

Konkrétně tedy:  Král Ubu, autor XY, volně podle Alfreda Jarryho

A překročení zákazu by mělo být trestáno pokutou a příkazem k okamžité změně názvu inscenace ve smyslu zákona.