Padne vláda? Podle Klausova tradovaného výroku asi ano. Pivo totiž citelně zdražuje. A Klaus říkával, že vláda, která zdraží pivo, padne. Někdo by mohl namítat, že vláda cenu neurčuje. Ale to by říkal jen půlku holé pravdy
Jakl chodil už několik dní po Institutu Václava Klause jako bez duše.
Stalo se dokonce, že se při psaní Stanoviska ke dni rozplakal v půlce první věty tak, že nebyl schopen dokončit nejen celé Stanovisko ke dni, ale ani tu první větu, takže nejen celé Stanovisko ke dni, ale i tu první větu musel dokončit Vajgl, který měl v ten den jako naschvál plné ruce práce, protože si na dvoře Institutu Václava Klause stloukal psí boudu, aby měl kde vůbec spát.
Klaus se už na to nakonec nemohl dívat, rvalo mu to srdce, když viděl Jakla, jak jen sedí a hledí před sebe, ten Jakl, který ještě před nedávnem ze sebe chrlil podnětné myšlenky jako div ne sám Klaus.
Vzal proto Jakla za ruku a zeptal se ho: „Co je vám, Láďo? Snad to není kvůli mně. Vždyť víte, že jsem teď dokončoval svoji knihu, neměl jsem na vás tolik času, ale to neznamená, že vás už nemám rád. Mám vás pořád rád, kvůli tomu se trápit nemusíte.“
Klaus čekal, že se po těch slovech, tak upřímných, srdečných a vroucích, Jakl štěstím rozesměje, začne jej radostně líbat a vůbec dělat všechno to, co dělá věrný pes, když jej jeho pán pohladí a dá mu nějaký pamlsek.
Pravda, Jakl se po těch slovech usmál, to nemůže nikdo říct, že by se neusmál, to by byla lež, ale smutek z jeho očí nezmizel.
„Zdražili pivo. Vláda. O dvě koruny. Musím teď obracet v kapse každou korunu, když si chci dát svých deset kousků denně, asi se z toho zblázním,“ zdrceně zašeptal Jakl a zabořil hlavu do Klausova ramene, dávivě štkaje.
„Zdražili vám pivo, Láďo?“ zhrozil se Klaus, ale nebyl by to on, kdyby nezačal Jakla hned všelijak těšit, protože ho trápení svého věrného služebníka trápilo tak, jako kdyby to bylo jeho vlastní trápení, „neplačte, Láďo, za to přece nemůže kapitalismus, že je drahé pivo!
Za to nemůžou spekulanti na burze v Lipsku, že elektřina stojí majland, spekulanti, pro které jsem vždy pracoval, kterým jsem dělal při privatizaci bílého koně!
Za to může socialismus, že je tak drahá elektřina a vám kvůli tomu zdražilo pivo!
Tak například emisní povolenky zdražily třikrát, ze třiceti eur na devadesát za tunu oxidu uhličitého, který, jak je mi známo, proměňují rostliny na kyslík.
To znamená, že je-li podíl uhelných elektráren na výrobě elektrické energie padesát procent, pak musí cena elektrické energie zcela zákonitě kvůli emisním povolenkám vzrůst desetkrát!
Nebo green deal!
To kvůli němu vyschly ve Francii řeky, takže není čím chladit jaderné reaktory!
Ne, Láďo, kapitalismus za to opravdu nemůže a vy víte dobře, že jsem byl vždy pro volný trh a že já bych nikdy ceny elektrické energie nezastropoval, protože je to proti volnému trhu.
Nebo ČEZ?
Copak můžou kapitalisti, kteří vlastní 30% akcií ČEZu za to, že se elektřina prodává přes lipskou burzu?
Samozřejmě, že za to nemůžou, za to může Havel, Brusel a Fiala!
Ostatně, byl jsem to já, kdo nechal, ve jménu kapitalismu, privatizovat ČEZ, takže nemůžu říct proti ČEZu křivého slova. Jeden můj synek tam začal pracovat hned po škole a moje snacha, synek se podruhé oženil, tam makala jako asistentka generálního ředitele Beneše, a můj druhý synek byl ředitelem soukromého gymnázia, do kterého lil polostátní ČEZ prachy, takže je jasné, že za to, že ČEZ obchoduje na burze můžou zelení šílenci.
Tak co, Láďo, už je vám líp, když víte, že za to nemůže kapitalismus, ale havlisti?“
„Trochu jo,“ přiznal se Láďa, že je mu po těchto slovech trochu líp a dokonce se zeptal, „je to pravda, co říká Švejk? Že vláda, která zdraží pivo, padne?“
Jakl to myslel samozřejmě dobře, ale Klaus se po těch slovech naježil.
„To neřekl Švejk! Nikdy, ale opravdu nikdy Švejk nic takového neřekl!“ řekl důrazně Klaus a pak, přece jen trochu mírněji, pokračoval, „to jsem řekl já. Ještě v prognosťáku.
To za mnou přišel Valtr a řekl mi: ,Mám pro tebe úkol, nikomu jinému ho nemůžu svěřit, je to úkol té nejvyšší priority. Vláda chce zdražit pivo a potřebuje vědět, co se stane. Zvládneš to?'
,Zvládnu to, neboj, Valtře,' řekl jsem pevně.
,Díky, Vašku. Já věděl, že je na tebe spoleh,' poděkoval mi Valtr.
Pustil jsem se do toho, tři měsíce kvůli tomu nejedl, ani nespal, a nakonec jsem zjistil, že vláda, která zdraží pivo, padne. Pracoval jsem na tom samozřejmě v utajení, takže lidi si doteď myslí, že to řekl Švejk.
Ale řekl jsem to já, jenže můj svazek se omylem skartoval.
Proto taky Havel v devadesátém osmém, aby se mně zbavil, za mými zády a bez mého vědomí schválně zdražil pivo, zrovna když jsem byl v Sarajevu. A tak moje vláda padla, protože Havel na mě spáchal atentát. Vláda padne a vy už nebudete muset obracet v kapse každou korunu, abyste si mohl dát denně svých deset kousků.“
„Ale co budu dělat do té doby, než vláda padne?“ povzdechl si Jakl.
„Něco už vymyslíme,“ řekl Klaus, načež se uhodil rukou do hlavy, „heleďte, Láďo, zrovna mě něco napadlo! Co kdybychom zřídili v mé pracovně výčep piva?
Úplně se na to hodí, je z ní nádherný výhled!
Tam byste mohl sedět a chlastat pivo na můj účet. Nebojte, důchod mám pěkný, Livia má taky pěkný důchod, navíc mám ještě tu prezidentskou rentu, heleďte, to by bylo, abychom vás, Láďo, neuživili, vždyť už jste dospělý chlap.
My si tady z toho uděláme takovou pivní neziskovku!
Prostě půjdete každé ráno rovnou do výčepu, a dáte si piva, kolik budete chtít!
To by v tom byl Havel, abyste neměl svých deset kousků denně, Láďo!
Nebojte, já vás do bahna padnout nenechám.
Souhlasíte?“
Co zbývalo Jaklovi jiného, než souhlasit!
A tak se do Jaklovy duše s milovaným pivem zase vrátil pokoj a mír. Už nebyl smutný, ani se nepral na veřejnosti, zase svědomitě plnil své pracovní úkoly. A když bylo třeba, chodil podle rozpisu služeb svědomitě vylévat i kýbl s močí, který v Institutu Václava Klause stojí odjakživa na chodbě a který toho pamatuje už tolik, že kdyby mohl vyprávět, vydalo by to na přinejmenším všechny, v kůži ručně vázané, knihy Václava Klause.
