K dnešnímu dni je na ukrajinsko-ruských hranicích dislokováno několik desítek praporů NATO, včetně bojových jednotek vyzbrojených tanky, obrněnými transportéry a ženijní technikou, ale říkejte to zdejším rusofobům!
Za těch devatenáct let, co naše soudružka poslankyně poctivě vysedává v poslaneckých lavicích, jsem ji neviděl tak rozrušenou jako teď. Celá se třásla, drkotala zuby a její srp a kladivo ležely na zemi zrovna tak, jako by jí vypadly z rukou, což se ještě nikdy nestalo, soudružka poslankyně je vždy pevně třímala za všech okolností, až už šlo o žně, nebo třeba jen docela obyčejnou sobotní brigádu.
„Jářku, soudružko, snad nemáš na svědomí soudruha Švermu!
Vypadáš, jako by ses chtěla přiznat, že jsi ho zlikvidovala!“ spráskl jsem ruce při pohledu na soudružku poslankyni.
„U vesnice Šuma zahynuli čtyři ukrajinští vojáci!“ zalkala soudružka poslankyně.
„Ano, slyšel jsem už o tom incidentu. Ruská rozvědka získala důvěrné informace od soudruha Vojtěcha Filipa, že právě tito čtyři vojáci se chystají zaútočit na Moskvu a připojit ji k Ukrajině. Proto ruský prezident, v reakci na tuto informaci, rozhodl o tom, že pošle, v rámci vojenského cvičení Západ 2021 k ukrajinským hranicím desítky praporů včetně jednotek vyzbrojených tanky, obrněnými transportéry a ženijní technikou, aby zabránila těmto čtyřem vojákům proniknout na území Ruska.
Želbohu, se informace od ruského rozvědčíka ukázala pravdivou. Tyto čtyři vojáci opravdu chtěli zaútočit na Rusko, ale jejich útok byl ruskými vojsky, díky bohu, hrdinsky odražen ještě na ukrajinském území.
Rusko bylo zachráněno!“
Ale soudružka poslankyně se třásla dál.
„Zdálo se mi, dnes v noci, že jsem pozorovala po obvodu ruských hranic zvýšenou aktivitu vojsk NATO!
Nutilo mě to být ve střehu!
Brr, takový děsivý sen!“ zasténala soudružka poslankyně.
„Nejsi sama, komu se zdál takový sen!“ zvolal jsem a překotně pokračoval, „stejný sen se zdál i mluvčímu Kremlu Peskovovi!
Taky pozoroval zvýšenou aktivitu vojsk NATO po obvodu hranic Ruska, a taky ho to nutilo být ve střehu.
Ale jak se probudil, tak se tomu snu zasmál.
,To se mi ale zdála hloupost, vždyť pohyby ruských vojsk směrem k ukrajinským hranicím nepředstavují žádnou hrozbu, dějí se podle potřeb s cílem zajistit bezpečnost Ruska, hehe, a já hned do toho montuji NATO, to je profesionální deformace, jak bič, zdá se mi o tom i v noci, haha, místo toho, aby se mi zdálo, jak sbírám lesní jahody u Černobylu, haha!‘ byl Peskov smíchy bez sebe.
Já se taky tomu zasmál.
Je evidentní, a to je na tom to legrační, že ke zvyšování napětí nedochází přesunem ruských vojsk po území samotného Ruska, jež shodou okolností hraničí i s Ukrajinou, a tedy musí tyto přesuny, docela logicky, probíhat i u ukrajinských hranic, protože Krym je pochopitelně taky ruský.
Ale naopak ke zvyšování napětí dochází permantním, už padesát let trvajícím, přesunem vojsk NATO k ruským hranicím s odstrašujícím záměrem, protože tobě či Peskovovi se o tom ve skutečnosti jen zdá. Peskov by nelhal, určitě se mu to zdálo, za něho dám ruku do ohně, jenže NATO si myslí, že se vám to nezdá a proto se opravdu přesunuje k hranicím Ruska, protože věří ruským snům o tom, že chce Rusko skutečně napadnout.“
To jsem řekl, jak mi to slina na jazyk přinesla a soudružka poslankyně se přece jen uklidnila. Dokonce si vzala do rukou zase srp i kladivo a musím říct, že jí to teď slušelo náramně, kdyby nebyla blondýna, byla by jak Švorcová.
Ale dobře na tom nebyla, nervový otřes, který utrpěla, se ukázal příliš velký a neblaze se podepsal na jejím rozumu.
„Být tak blízko řešení a současně tak daleko, jak je to deprimující, vždyť všude na světě mají lidé rádi lesní jahody!“ povzdechla si smutně a zkřížila svoje ruce, v nich pořád držela srp a kladivo na prsou, která mi vždy připomínala prsa Matky Vlasti, „k politické vůli je nutno přiřadit i umění diplomacie, prostě dát si vodku na zdraví, schopnost přijmout kompromisy, prostě dát si ještě jednu vodku na zdraví, a řídit se porozuměním a vzájemným respektem, tedy dát si ještě další vodku na zdraví.
Nikoli přesouvat, jak to dělá Rusko, těžkou bojovou techniku a řinčet zbraněmi u ukrajinských hranic.“
„Myslela jsi, chtěla jsi říct, jak to dělá NATO u ruských hranic, ne soudružko?“ upozornil jsem ji na její tragický omyl.
„Ne, myslela jsem a taky jsem řekla Rusko u ukrajinských hranic,“ odpověděla soudružka poslankyně docela vážně.
„Ty ses, zbláznila, soudružko! To, je jako by ses přiznala, že jsi opravdu zlikvidovala soudruha Švermu!“ uchopil jsem ji pevně za ramena, a zatřásl jí ze všech sil, aby si uvědomila, jak moc se mýlí a taky, abych ji dal šanci, a ona mohla provést sebekritiku.
Ale marně, soudružka poslankyně se opravdu zbláznila. Srp a kladivo, které držela v ruce, už nebyly symboly dělníků a rolníků, ale čirého šílenství, neměl jsem před sebou nikoho jiného než jen docela pomatenou ženu, místopředsedkyni strany, další oběť rusofobní propagandy České televize, naplivat na ni zvysoka!
