Andreje Babiše jsem volil v prvním kole a budu ho pochopitelně volit i v druhém kole prezidentské volby Miss Universe
Do volebního štábu Andreje Babiše jsem vkročil, následován svými psy, dvěma nádhernými, ač bez průkazu původu, barzoji, krátce před dnešní sedmnáctou hodinou.
Panoval zde čilý ruch, spousta lidi popíjela šampaňské z voskovaných kelímků, od kterých jim zábly ruce, protože šampaňské bylo velmi dobře vychlazené.
„Kde je Babiš?“ zeptal jsem se nejbližších lidí, kteří byli zabráni do vzrušeného hovoru o čemsi, čemu jsem ani za mák nerozuměl.
„Musí být tady někde. Kde by byl jinde? Jsme přece v jeho volebním štábu,“ odpověděl mi nápadně vysoký muž a mávl rukou kolem sebe, načež oni lidé pokračovali ve svém rozhovoru.
Rozhlédl jsem se kolem sebe, ale nebylo to třeba, protože ze shluku lidí se vynořil sám Babiš, a běžel okamžitě ke mně.
„Tady jste! To je dobře! Je to spiknutí! Spikli se proti mně!“ oznamoval mi vzrušeným hlasem.
„Kdo se proti vám spikl? Snad ne mocní?“ zeptal jsem se ho.
„Mocní, ti, kterým překážím! Napřed jsem nechtěl vůbec do politiky, chtěl jsem se věnovat jen svému byznysu. A z toho měli strach! Třásli se jak tři dny staré párky z Kosteleckých uzenin, že jim přeberu všechny kšefty. Tak mě uvrtali do politiky, udělali ze mě zkušeného politika, abych se jim nepletl do byznysu.
Ale já je vypekl a šel jsem schválně do opozice.
Ale oni se mě chtějí zbavit nadobro a tak mě chtějí udělat prezidentem!
Já jsem nikdy nechtěl být prezidentem, ale oni potřebují, abych jen kladl věnce a stříhal pásky!
Ale já nebudu nikdy prezidentem!
Nikdy!
Když člověk nesloží prezidentský slib, tak nemůže být prezidentem, říkal mi to Prchal!
Nepodepsal jsem StB, nesložím ani prezidentský slib jako Bohdalová,“ sděloval mi třesoucím se hlasem Babiš.
„Bohdalová?“ zeptal jsem se.
Ale Babiš mi neodpověděl, protože ho podpaží uchopili dva ramenatí muži, které přivedla Babišova manželka, a decentně ho odtáhli do útrob volebního štábu.
„Omluvte mého manžela. Právě jsme ho přivezli z Průhonic. Makal tam celý den na zahrádce, máme moc pěknou zahrádku, parkujeme na ni obytňák, vždycky, když manžela přivezeme z Průhonic, mluví o spiknutí,“ omluvila Babišova žena a zeptala, „dáte si šampaňské?
Je opravdu skvěle vychlazené. To mě naučil Kundera, byli jsme teď u nás na návštěvě, česky už moc nemluví, chudák, ale já mám stejně raději Houellebecqa.
Nebo si dáte čaj?“
„Čaj,“ řekl jsem.
„Hned vám ho přinesu. Za deset minut jsem tady,“ usmála se Babišova žena a odběhla pro čaj.
Čekám, že přijde každou chvíli. Lidé kolem se nebaví o ničem jiném než o tom, kam půjdou zítra na večeři. A tamhle už jde, už ji vidím, nese mi na hlavě čaj, snad se Babiš ještě dnes ukáže, moc jim to spolu sluší.
Bude to opravdu pěkný prezidentský pár, tohle spiknutí si dám líbit, tohle spiknutí Babiš na Hrad se fakt povedlo, palec nahoru!
