Ukrajinská hodná raketa přinesla smrt dvěma lidem a nechybělo mnoho, aby přinesla smrt i dalším miliardám lidí ve třetí světové válce. Kdežto ruské rakety přinášejí smrt, abychom tady u nás měli levný plyn, jenom Fiala to nechápe
Vyřizoval jsem u svého advokáta nějaké věci ohledně rozvodového řízení. Mluvili jsme spolu vcelku důvěrně víc než dvě hodiny. Strategie, kterou mi nastínil advokát, vypadala velmi slibně, měl jsem s manželkou, doufám, že už brzy bývalou, důkladně jednat o všem, co po mně požadovala, měl jsem jednat doslova o každé koruně, a tak jsem plně vším, co mi navrhl advokát souhlasil.
„Jednat, jednat a zase jednat! To je základ každého rozvodu!“ zdůraznil advokát na závěr našeho rozhovoru a pak si ztěžka povzdechl, „území východního Polska zasáhla v úterý odpoledne raketa. Zůstali po ní dva mrtví. Už jim nijak nepomůže to, že se s největší pravděpodobností jednalo o raketu ukrajinskou, a nikoliv ruskou.
Dalo se to čekat, že dojde k vybočení a bude zasažen nějaký, lhostejno, jaký, sousední stát.
Kdyby ta raketa dopadla k nám, třeba rovnou sem, do této kanceláře. Zešílel bych z toho, vlasy by mi zbělely a začal bych koktat, už nikdy bych se nemohl živit jako advokát, kdyby k nám dopadla nějaká raketa.
„Máte pravdu. Hysterické výkřiky, válečné štvaní a primitivní nenávist vůči všemu, co má jakoukoliv souvislost s Ruskem, situaci nevyřeší. Ba právě naopak. Čím víc se bude hystericky křičet, tím víc Poláků zabijí ukrajinské rakety.
To by se měli uvědomit naši vládní představitelé. Čím dřív přestanou naši vládní představitelé hystericky křičet, tím dřív přestanou Rusové posílat rakety na Ukrajinu. Ostatně přestali by s tím už dávno, kdyby i naši vládní představitelé přestali křičet. Vlastně ničí a likvidují ukrajinskou infrastrukturu jen právě proto, že naše vláda tak hystericky křičí.
On je totiž podstatný rozdíl mezi těmi tisícovkami ruských raket a tou jednou ukrajinskou raketou.
Vlastně jsou mezi nimi dva rozdíly.
Uhádnete jaké, pane doktore?“
Podíval jsem se na svého advokáta, ale ten zavrtěl hlavou: „Neuhádnu, musíte mi to říct. Nedívám se totiž na Českou televizi. Respektive se nedívám na žádnou televizi, protože mi už před měsícem zabavil televizor exekutor, dlužím nějaké peníze na zdravotním pojištění.“
„To nejste sám,“ ujistil jsem advokáta a pustil se do vysvětlování, „první rozdíl je ten, že tisíce ruských raket dopadají na Ukrajinu, která ovšem není a nikdy nebyla členským státem NATO, tudíž v tomto případě není vůbec potřeba aktivovat čl. č. 5.
A druhý rozdíl de facto vyplývá z prvního. Ruské i ukrajinské rakety přinášejí smrt, to je bez debaty. Jenže ty první, ruské, přinášejí smrt proto, aby byl mír, kdežto ta druhá, ukrajinská raketa, přinesla smrt, proto, aby byla třetí světová válka.
Rozumíte mi, pane doktore?“
„Ano, myslím si, že vám rozumím, mám přece právnické vzdělání,“ přikývl advokát a zamyšleně dodal, „ale nebylo by pak v tomto případě lepší jednat?“
„Hrom do prkenice, to se ví, že by se mělo jednat!“ vykřikl jsem a praštil se pěstí do levého ucha, „to naší vládě, hlavně pak Fialovi, nikdy neodpustím!
Řekněte sám, pane doktore!
Máme předsednictví EU!
Jasně, že je EU svinstvo, a že z ní musíme vystoupit, a taky vystoupíme!
Ale když už to předsednictví máme, tak proč proboha neiniciujeme jednání o míru!?
Řekněte proč!
Už dávno se mohlo jednat, kdyby náš slavný Fiala, co patří za mříže, to jednání inicioval!“
Advokát vážně přikývl: „Ano, musí se jednat. V osmašedesátém, když mi dovolíte tu paralelu, jsme taky jednali. Napřed v Čierne nad Tisou a pak v Moskvě a vyjednali jsme toho víc než dost. Vždyť to mohlo skončit mnohem, mnohem hůř, kdybychom nejednali, nepředstavitelným masakrem. Ale tak, protože se jednalo, podařilo se zachránit mír a mnozí lidé pak udělali za normalizace ještě celkem slušné kariéry, například Jarek Nohavica.“
„Přesně tak, pane doktore!“ přikývl jsem a pokračoval, „dáváním Putina do pytle, tím se ničemu nepomůže. Efekt to má úplně opačný, tím se konflikt jen eskaluje, jak bychom se asi chovali my, kdyby nám někdo dával naše ústavní činitele do pytle, třeba Rajchla, předsedu vlády odborníků?
Taky by se nám to nelíbilo!
Ne, s Putinem se musí jednat. Ale tak, abychom ho přitom jednání postavili před hotovou věc, před radikální kompromis.
Prostě mu naprudko říct: ,My přestaneme přes Černou nad Tisou posílat nekonečné vlaky s tanky, a vy přestanete posílat rakety na Ukrajinu. Kopyto, jelito, platí to!'
A než by Putin na to stačil cokoliv říct, tak bych ty nekonečné vlaky s tanky opravdu přestal na Ukrajinu posílat.
A jaký by byl Putin?
Takhle malinkej by byl, musel by přistoupit na naše podmínky, když jsme přestali posílat nekonečné vlaky s tanky na Ukrajinu.“
„Ano, to je hezký mírový plán. Řekl bych, že je to dokonce ten nejlepší možný mírový plán,“ přikývl advokát, ale pak se jen zeptal, „a co Ukrajinci?“
„Jací Ukrajinci?“ podivil jsem se.
„No, ti, co žijí na Ukrajině,“ vysvětlil mi advokát.
„Ale o ty přece vůbec nejde, o nějaké Ukrajince! Ti tady nemají žádný význam! To je válka mezi USA a Ruskem, Ukrajinci do toho nemají vůbec co mluvit, co se dohodne!
Pamatujte si, že je vždy lepší nespravedlivý mír, jako třeba v roce 1938, než spravedlivá válka a německá válka proti nám by přece byla spravedlivá, ale my nikdy ve válce proti Německu nebyli, díky bohu.“
„Ano, máte pravdu, lepší nespravedlivý mír, než spravedlivá válka, i když někteří lidé říkají, že nespravedlivý mír je zárukou příští války. Proto se přece válčí na Ukrajině, že mír, který tam panoval, byl příliš nespravedlivý vůči Rusku,“ řekl advokát.
„To je fakt, že mír, který panoval na Ukrajině byl příliš nespravedlivý vůči Rusku, protože umožňoval Ukrajině beztrestnou genocidu ruskojazyčného obyvatelstva, vždyť na Majdanu se hajlovalo jako o závod,“ řekl jsem a podal advokátovi ruku, „tak vám děkuji, pane doktore. Uvidíme u soudu, to by v tom musel být Iblís, abychom to prohráli!“
„Neprohrajeme, nebojte. Kdo jedná, nemůže nikdy prohrát a my jednat budeme,“ řekl doktor a zjihle se usmál, „a pozdravujte paní Lenku. Je dobře, že se kvůli ní rozvádíte, je to fantastická žena, žádná žena si neumí dohledat informace na internetu jako ona, co chce a co potřebuje, to si vždy najde, ne všichni mají takové štěstí, važte si toho!“
„Děkuji, vyřídím Lence váš pozdrav, pane advokáte,“ slíbil jsem svému advokátovi a tímto svůj slib plním.
