Možná nyní některé zdejší konzervativní barony překvapím, že nejsem tak levicový, za jakého mne pokládají
Množí se nyní, na samotném prahu astronomického podzimu, důkladné úvahy, zda by nám byl v naší, takvýše zmíněnou neradostné a dosti zapeklité situaci, potřebný Pinochet či nikoliv.
Je pravda, že tu a tam izolovaná skupinka lidí, evidentně pod vlivem silného výluhu z dubové kůry, sveřepě skanduje: „Pinocheta nám netřeba!“
Slyším-li toto skandování, vzpomenu si vždy na zakázaného Ladislava Větvičku a jeho jasnozřivá slova o tom, že nás může zachránit jen osvícený diktátor.
„Takový osvícený diktátor jako Pinochet!“ napadne mne vzápětí vcelku logicky.
Vyjdeme-li totiž mezi lidi, myslím tím samozřejmě mezi docela normální, skrz naskrz obyčejné lidi, vyslechneme-li si jejich skutečné vlastní názory, pak chtě nechtě musíme dospět k závěru, že takovým osvíceným diktátorem by byl právě Pinochet.
Ostatně posuďte sami
„Zkurvený socialismus! Zkurvený Brusel!“ nadává dnes kdekdo na socialismus, který přichází z Bruselu (použitý vulgarismus je doslovná citace).
Všichni nadávají na socialismus, včetně M. Šichtařové, nenávidějí ho, a přitom Allende, kterého Pinochet odstranil, byl kovaný socialista a tisíce lidé, kteří byli při Pinochetově převratu usmrceni, no tak to všechno byli kovaní levičáci, kteří by nejraději nastolili levičáckou totalitu a kolektivistický socialismus, před kterým jsme dnes a denně varováni výše zmíněnou paní Šichtařovou!
Ještě někdo pochybuje, že nepotřebujeme Pinocheta, který by zatočil se všemi levičáky, kteří nám otravuji život, kteří nás připravuji o svobodu nejen slova?
No, a pak tady máme tradiční hodnoty.
Za ty například příkladně bojuje katolický funkcionář Domink Duka, který je za to terčem sprostých útoků ze strany progresivistických magorů.
No, a v Chile byly za Pinocheta, v rámci podpory tradiční rodiny, například zakázány rozvody, samozřejmě rozvody manželství toliko mezi mužem a ženou.
V Pinochetově Chile by si kardinál Duka musel připadat jako v Božím království, už jen proto, že by nebyl terčem sprostých útoků levičáků, ale byl by vší vážnosti a úcty požívajícím klerikem s takřka neomezenou mocí.
Každý, kdo bojuje za tradiční hodnoty, tj. křesťanské hodnoty, musí v generálovi Pinochetovi spatřovat onoho kýženého osvíceného diktátora, protože opíral svoji moc především o katolickou církev v její nejryzejší podobě.
Proto každý, kdo vznáší jakoukoliv námitku proti Pinochetovi, je kovaný levičák, který násilím prosazuje stejnopohlavní manželství, který rozvrací tradiční řád a který popírá židovsko-křesťanské kořeny naší civilizace. A je smutným faktem, že takovýchto sluníčkářských blouznivců, kteří by u nás chtěli nastolit liberálně levicovou LGBT totalitu, v níž si musí občan povinně vybírat ze sto padesáti pohlaví (aby se to eufemisticky nazývalo svobodou), je mezi námi pořád víc dost, protože i jeden jediný takový sluníčkař je příliš.
Proto nám, zastáncům tradičních hodnot a odpůrcům bruselského socialismu a obecně levicového liberalismu a globalismu nezbývá, než zvolat: „Pinocheta na vás, bruselští bolševici a chciválkové!
