Proč toužím po Pinochetovi jako osvíceném diktátorovi?

Možná nyní některé zdejší konzervativní barony překvapím, že nejsem tak levicový, za jakého mne pokládají

            Množí se nyní, na samotném prahu astronomického podzimu, důkladné úvahy, zda by nám byl v naší, takvýše zmíněnou neradostné a dosti zapeklité situaci, potřebný Pinochet či nikoliv.

            Je pravda, že tu a tam izolovaná skupinka lidí, evidentně pod vlivem silného výluhu z dubové kůry, sveřepě skanduje: „Pinocheta nám netřeba!“

            Slyším-li toto skandování, vzpomenu si vždy na zakázaného Ladislava Větvičku a jeho jasnozřivá slova o tom, že nás může zachránit jen osvícený diktátor.

            „Takový osvícený diktátor jako Pinochet!“ napadne mne vzápětí vcelku logicky.

            Vyjdeme-li totiž mezi lidi, myslím tím samozřejmě mezi docela normální, skrz naskrz obyčejné lidi, vyslechneme-li si jejich skutečné vlastní názory, pak chtě nechtě musíme dospět k závěru, že takovým osvíceným diktátorem by byl právě Pinochet.

            Ostatně posuďte sami

            „Zkurvený socialismus! Zkurvený Brusel!“ nadává dnes kdekdo na socialismus, který přichází z Bruselu (použitý vulgarismus je doslovná citace).

            Všichni nadávají na socialismus, včetně M. Šichtařové, nenávidějí ho, a přitom Allende, kterého Pinochet odstranil, byl kovaný socialista a tisíce lidé, kteří byli při Pinochetově převratu usmrceni, no tak to všechno byli kovaní levičáci, kteří by nejraději nastolili levičáckou totalitu a kolektivistický socialismus, před kterým jsme dnes a denně varováni výše zmíněnou paní Šichtařovou!

            Ještě někdo pochybuje, že nepotřebujeme Pinocheta, který by zatočil se všemi levičáky, kteří nám otravuji život, kteří nás připravuji o svobodu nejen slova?

            No, a pak tady máme tradiční hodnoty.

            Za ty například příkladně bojuje katolický funkcionář Domink Duka, který je za to terčem sprostých útoků ze strany progresivistických magorů.

            No, a v Chile byly za Pinocheta, v rámci podpory tradiční rodiny, například zakázány rozvody, samozřejmě rozvody manželství toliko mezi mužem a ženou.

            V Pinochetově Chile by si kardinál Duka musel připadat jako v Božím království, už jen proto, že by nebyl terčem sprostých útoků levičáků, ale byl by vší vážnosti a úcty požívajícím klerikem s takřka neomezenou mocí.

            Každý, kdo bojuje za tradiční hodnoty, tj. křesťanské hodnoty, musí v generálovi Pinochetovi spatřovat onoho kýženého osvíceného diktátora, protože opíral svoji moc především o katolickou církev v její nejryzejší podobě.

           Proto každý, kdo vznáší jakoukoliv námitku proti Pinochetovi, je kovaný levičák, který násilím prosazuje stejnopohlavní manželství, který rozvrací tradiční řád a který popírá židovsko-křesťanské kořeny naší civilizace. A je smutným faktem, že takovýchto sluníčkářských blouznivců, kteří by u nás chtěli nastolit liberálně levicovou LGBT totalitu, v níž si musí občan povinně vybírat ze sto padesáti pohlaví (aby se to eufemisticky nazývalo svobodou), je mezi námi pořád víc dost, protože i jeden jediný takový sluníčkař je příliš.

            Proto nám, zastáncům tradičních hodnot a odpůrcům bruselského socialismu a obecně levicového liberalismu a globalismu nezbývá, než zvolat: „Pinocheta na vás, bruselští bolševici a chciválkové!