Putinovi v černém spacím musím, na rozdíl třeba od pana Ďurana, který Putina (tedy Putina v pytli) dnes velmi ostře odsoudil, tleskat
Pan Ďuran ve svém dnešním článku ostře odsoudil vyvěšení české vlajky (o ukrajinské se nezmínil) vedle svatého obrázku, na kterém je ruský prezident, Jeho Blahorodí, Vladimir Vladimirovič Putin, zobrazen v černém spacím pytli, který ovšem nápadně připomíná pytel, v němž jsou z Ukrajiny přepravování zpátky domů do Ruska ruští vojáci pod souhrnným označením Gruz 200.
Pan Ďuran ve svém článku rovněž vyjadřuje obavu, že kdyby si on něco takového pověsil na dům, tak by ho jeho uvědomělý soused za to (rozuměj hanobení české vlajky) okamžitě napráskal policii a pan Ďuran by za to byl popotahován napřed policí, pak soudy a nakonec by šel sedět do vězení, na rozdíl od Rakušana, který navíc na výrobu onoho obrázku defraudoval erární peníze.
Obavu pana Ďurana nesdílím, protože naše justice, jak na to upozornil správně Ivan Vyskočil na včerejší mírové demonstraci, není v pořádku a když nesedí dávno Fiala za svoji vlastizradu, tak by sotva seděl pan Ďuran za takové hanobení české vlajky.
Ale proč to všechno tak toporně píšu?
Všechno to tak toporně píšu, protože, na rozdíl, od pana Ďurana, musím Putinovi ve spacím pytli tleskat.
A proč mu musím tleskat?
Musím mu tleskat, protože jsem tleskal i defenestraci fialového hnusu, o kterém zde podrobně referoval Ladislav Větvička.
„Hehe, to je fakt povedené!“ smál jsem se jako urvaný a tleskal fotografiím Ladislava Větvičky, na kterých byla vidět fialová figurína symbolizující premiéra Fialu, kterážto je vyhazována z okna.
Jak vypadá člověk, který je vyhozen z okna, asi všichni tušíme, stačí si zajet do Ruska.
Když tedy tleskám L. Větvičkovi, který vtipně a humorně vyzývá k defenestraci Petra Fialy, tak musím tleskat i Putinovi v černém spacáku, protože jde přece principiálně o tutéž věc.
A že je tam vedle Putina česká vlajka?
Na Václaváku taky bylo přece plno českých vlajek, tak proč by česká vlajka nemohla být i vedle Putina?
Ocenil-li jsem Fialovu figurínu vyhozenou z okna, pak musím ocenit i Putina ve spacáku, pobavil-li mě Fiala vyhozený z okna, musí mě stejně tak, nebo takřka stejně tak pobavit i Putin ve spacáku, protože jde jen o dvě strany jedné a též pětikopějkové mince.
„Když se může Fiala vyhazovat z okna, proč by nemohl být Putin ve spacáku?“ ptám se.
Když tleskám jednomu, musím tleskat i druhému, protože jen tak zůstanu nestranný, nebudu nikomu nadržovat, uznám nespornou uměleckou hodnotu jak fialové figuríny za nadšeného potlesku přihlížejících vyhazovanou z okna, tak i Putina v černém spacáku.
Na tom přece nemůže být nic špatného, když tleskám tomu i tomu, ba právě naopak, svědčí to o mé objektivitě a nadměrně vyvinutém, snad až hypertrofovaném smyslu pro spravedlnost.
