Nevyloučení Pavla Novotného z ODS je krásné a hluboce lidské gesto

Jářku, člověk by ani neřekl, kolika lidem vadí, že Pavla Novotného nevyloučili z ODS, kolika lidem záleží právě jen na tom, aby byl Pavel Novotný vyloučen, protože pak se v jejich duši konečně rozhostí klid a mír

„Tak toho Novotnýho zase nevyloučili z ODS. To už je vám ale komedie! No, řeknu vám, to si nasadili pěknou veš do kožichu! To jim obránci politické korektnosti dají pěkně sežrat, takovou opici, jako je Novotnej!“ povídal jsem tuhle panu Pokornému u piva.

Pan Pokorný se napil dobrého dvanáctistupňového piva a pak se pustil do vyprávění: „No jo, já se ani nedivím,že toho Novotnýho nevyloučili z tý jejich zlodějský partaje, co ji založil starej Klaus za účelem rozkrádaní státního majetku. Vono totiž vyloučit někoho z partaje není jen tak, já dobře vím, o čem mluvím, páč já s tím mám taky moc nepěknou zkušenost.

Já byl totiž dřív v KSČ, ale já tam byl jen kvůli kariérnímu postupu, asi jako prezident Pavel, slovenský premiér Fico, bejvalej děkan Ševčík, nebo tuhle pan Beránek, který pracoval ve státní bance, stejně jako pravičák Klaus, kterej pak dělal bolševikům, tedy nám, tydlety prognózy do budoucna.

Jak povídám, já jsem jinak slušnej člověk, já byl v KSČ jen kvůli zaměstnání, já nebyl žádnej Che Guevera, nic takovýho, tendleten marxismus-leninismus mi byl strašně protivnej.

A aby to bylo všem jasný, tak jsem schválně podepsal v osmašedesátým Dva tisíce slov.

,Tak a teď všichni viděj, že jsem slušnej člověk, že jsem sice v KSČ, ale s bolševikama nemám jinak nic společnýho, přesně jako pan Beránek,’ mnul jsem si ruce.

No, a když pak byly prověrky a mě se komise ptala, jestli neschvaluju bratrskou pomoc, tak jsem prohlásil: ,Jo, neschvaluju!’

Myslel jsem, že mě kvůli tomu vyloučí, ale oni mě, tím myslím, jako soudruhy, vůbec nevyloučili!

To se ví, že mi to bylo divný. Ale moc jsem do toho nevrtal, protože jsem měl alibi, kam jsem přišel, tam jsem rozhlašoval, že nesouhlasím z okupací.

Bylo to sice trochu dvojsečný, protože hodně lidí mě plácalo po zádech a říkalo, že je na mým příkladu krásně vidět, že mezi komunisty jsou i slušný lidi.’

„Jsem slušnej, ale ne komunista! Já jsem ve straně jen kvůli zaměstnání!’ ohradil jsem se vždy proti tomu blbýmu nálepkování, jako by každej, kdo je ve straně, musel bejt komunista.

No, a pak přišla Charta 77 a já ji okamžitě podepsal, protože jsem se vším, co v ní bylo, souhlasil.

,No, teď už mě musej ze strany vyloučit! Teď půjdu určitě do kotelny studovat filosofický spisy!,’ říkal jsem si.

Ale zase nic, zase mě soudruzi ze strany vyloučili!

To už mi bylo ale podezřelý.

Šel jsem proto rovnou za okresním tajemníkem a říkám mu: ,Vážený soudruhu, podepsal jsem Dva tisíce slov, nesouhlasím z okupací, teď jsem podepsal Chartu 77 a vy jste mě přesto ze strany nevyloučili!’

No, a von ten soudruh tajemník se náramně diví: ,Proč bychom tě, soudruhu, měli vylučovat ze strany, když seš jinak slušnej a poctivej soudruh, žádnej hulvát?’

Bylo vidět, že to myslím tak upřímně, až mi ho bylo líto a tak jsem pro jistotu řekl: ,Jo, abych nezapomněl, taky mám levou úchylku, soudruhu tajemníku!’

No, von ten tajemník mi položí ruku na rameno a říká: ,Každej máme něco, já mám třeba chalupu na Šumavě.’

A tak to bylo se mnou až do Listopadu 1989.

Já se vám poctivě účastnil poctivě každý tzv. protistátní aktivity, ale ať jsem dělal, co jsem dělal, ze strany mě nevyloučili, jako by to bylo něco nemožnýho.

Teprve až v prosinci 1989 jsem mohl ze strany dobrovolně vystoupit a ani nevíte, jak se mi ulevilo po všech těch letech marnýho usilování, kdy jsem se snažil vo to, aby mě z KSČ vyloučili.

Tak jak pak by mohli vyloučit z ODS nýčko toho Novotnýho?!

Tehdy za komunistů byla svoboda a demokracie a stejně mě nevyloučili.

Teď za Fialy je novodobá totalita, Rakušanovo gestapo vás sebere za každou blbost, stačí, když chcete podpálit nějaký autobus, takže tím tuplem nemůžu nikoho vyloučit ze strany, protože je ta totalita.

A třeba to, co řekl ten Novotnej vo těch Palestincích, to bylo hodně ošklivý!

Vzpomeňme si, jak všichni Češi byli lační potom, abysme sem přivezli syrský sirotky, z čehož lze usuzovat, že každej Čech by chtěl mít doma aspoň deset takovejch Palestinců, a teď vám do toho ten Novotný řekne, že Palestinci nejsou lidi, ale teroristi!

To víte, že tím hodně Čechů namích, vždyť i já bych u sebe s radostí ubytoval padesát palestinských uprchlíků.

Ale jak říkám, vono to je skoro nemožný někoho vyloučit z politický strany, já vím vo čem mluvím!“

A na důkaz pravdivosti svých slov vypil pan Pokorný zbytek lahodného dvanáctistupňového piva a hřbetem ruky si otřel své rty tak důkladně, že mu na nich nezůstala žádná pivní pěna, ve kterou se když proměnila malá mořská víla, zklamaná a utýraná tím naším lidským světem…