V Rusku je teď móda plivat na Lotyšsko. Proč by se tedy nemohlo u nás plivat na Rusko, copak jsou Rusové horší Lotyšů?
Ruský lid, to je vtělený anděl, nebo ani ne anděl, rovnou Kristus to je. Tolik toho vydrží, a ani nehlesne, tak ochotně a bez odmlouvání trpí, aby na sebe vzal hříchy ostatních.
Dej ruskému lidu do ruky pořádnou knutu a sám se ti zbičuje, aby jeho utrpení bylo ještě větší, jako by nestačilo, že jej bičují fašisté, tak pokorný a své správně věci oddaný je ruský lid!
I tu největší bídu i to největší utrpení snese bez odmlouvání, zpitý do němoty, ležící bezvládně na zemi jako Kristus právě sňatý z kříže, ale cožpak není ukřižování jen předehrou k velkolepému zmrtvýchvstání?
Všechno snese ruský lid, nalož mu na jeho bedra, kolik chceš křížů a bude ti vždy hledět pokorně do očí. Udeř ho sebevětší silou do jeho ušlechtilé asiatské tváře, a on ti s mlčenlivou radostí nastaví druhou tvář, aby ti připomněl, že kdo se nad něj povyšuje, bude jednou na věčné časy ponížen.
Můžeš ruský lid, jak chceš trápit a trýznit, a nikdy to nebude on, kdo by se snad za všechna příkoří na něm spáchaná mstil, kdo by ti všechno vracel i s úroky, protože ruský lid dobře ví, že jediným soudcem je Kristus, že jen On může rozhodovat o tom, kdo je dobrý a kdo špatný, a s ním v srdci, s Kristem Spasitelem, vždy ruský lid na konec zvítězí v každé svaté válce.
Všechno, všecičko snese ruský dobrý lid, jen jedna jediná věc na celém světě jej dovede rozzuřit k nepříčetnosti a v tu chvíli se mění dobrotivý ruský lid v archanděla s planoucím mečem v ruce, který se snesl z nebe, aby ztrestal všechny zlolajníky.
To když někdo svěsí vlajku Běloruské socialistické republiky, jež pod vedením veliké Rusi kráčela k vítězství komunismu nad západním Antikristem, a místo ní vyvěsí původní běloruskou vlajku, to se pak ruský lid mění v rozzuřenou Zlatou hordu, kterou nic nezastaví, dokud nepotrestá viníka, jenž takto ranil širokou ruskou duši na nejcitlivějším místě, jenž takto naplival ruskému lidu do obličeje!
Bylo tomu tak vždy, a je tomu i tak dnes, kdy ruský lid tvrdě odpověděl na provokaci Lotyšska, které, ponoukáno k tomu Bidenem, svěsilo vlajku Běloruské socialistické republiky a místo ní vyvěsilo ten odporný hadr, který vlál nad hlavami Bělorusů po celá staletí.
Ale copak nemá i ruský lid svaté právo hájit svou čest, je-li takto poplivána?
„Udělám z Raskolnikova Lotyše, který utloukl ne jednu, ale deset babek lichvářek a jejich sester, a Soňa bude taky Lotyška a taková kurva, že to svět neviděl!“ hrozí Lotyšsku pěstí Dostojevskij.
„A já zase udělám z Francouzů ve Vojně a míru lotyšské střelce!“ hrozí Lotyšsku Tolstoj!
„Woland, Ďábel, bude Lotyš, velitel divize SS a Mistr taky a Markétka bude aspoň krymská Tatarka!“ připojuje se i Bulgakov.
„Já udělám z Čevenguru hlavní město Lotyšska!“ nezůstává pozadu Platonov.
„A já zase Lotyšsko obsadím a nechám popravit všechnu jeho elitu!“ slibuje Stalin.
„A já zase odsuzuji podvratnou činnost Skoriny, humanistického a pravdoláskařského fašisty!“ dává průchod svému hněvu Pasternak.
Jen Puškin mlčí, nemá se k rozhodnému činu.
„A co ty, soudruhu Puškine, proč mlčíš, snad nejsi poloviční Lotyš, že nepliveš na Lotyšsko? Proč neuděláš z Oněgina taky Lotyše?“ ptá se Puškina Stalin.
A v tu chvíli, by se krve v Puškinovi nedořezal.
Jeho tajemství je odhaleno!
A tak Puškinovi nezbývá než sbalit kufry a ujet z Ruska.
Říká se, že nastoupil v Petrohradě do letadla do Rigy, ale v Rize už z něho nevystoupil, ale čert ho vezmi, fašistu!
