Ministr zdravotnictví Válek na své čtvrteční tiskové konferenci věci pojmenoval statečně, jasně a bez příkras. „Doba, kdy bylo všeho dostatek, je pryč.“ Některé léky budou prostě na příděl, zvykněme si
Pan Ladislav byl šťastně ženatý, navíc hluboce věřící muž, a tak mě ani nepřekvapilo, když se na mě obrátil s delikátní prosbou.
„Prosím vás, sousede, nemáte trochu penicilínu? Potřeboval bych ho a nikde není. Já si sice nakoupil ještě za Babiše, když dělal ministra zdravotnictví Prymula, náklaďák penicilínu, protože tehdy ho lidi po kýblech splachovali do hajzlu, ale jako na potvoru mu před týdnem skočila expirační doba, takže je mi teď už na nic,“ poprosil mě pan Ladislav o trochu penicilínu.
Trochu mě tím vylekal, protože to znělo jako poplašná zpráva a tak jsem vyhrkl: „Na co, proboha potřebujete penicilín? Je vám snad něco?“
Pan Ladislav se omluvně usmál: „Víte, nemluví se o takových věcech snadno, jsem přece jen věřící člověk. No prostě, zkrátka a dobře jsem to chytil.“
„Co jste chytil? Nějakou respirační chorobu?“ nechápal jsem.
„Ale houby respirační chorobu,“ mávl rukou pan Ladislav a pak chvatně dodal, „syfla jsem chytil! Sice jsem na tom trochu vydělal, protože původně jsem té kurvě platil jen za orální sex, ale mělo mě to hned napadnout, když byla z Ukrajiny.“
„No tak to je snadná pomoc, když je to sykl!“ zvolal jsem radostně.
„Taky mi dáte penicilín?“ rozzářil se pan Ladislav.
„Ale houby penicilín,“ mávl jsem rukou a chvatně dodal, „dám vám něco lepšího. Víte, přece co říká Hnízdil a Dušek? Že antibiotika jsou na nic, že je to ve skutečnosti zabiják a větší kapacity v oboru u nás nejsou. Nedám vám penicilín, ale Ivermectin!“
Avšak pan Ladislav zakolísal: „A pomůže to?“
„Na sto procent! Mně to pomohlo a mému jednomu známému z Melbourne taky!“ ujistil jsem pana Ladislava a odsypal mu celý papírový pytlík tablet Ivermectinu.
A co byste řekli?
Asi deset dní na to jsem ho potkal i s jeho ženou, právě se vraceli z kostela.
Pan Ladislav na mě spiklenecky zamrkal a pak mi nenápadně zašeptal do ucha tak, že jsem to mohl slyšet jen já: „Moc vám děkuji! Zabralo to, po syflu už není ani památky. Máte u mě vodňanské kuře!“
To kuře si udělám na paprice.
