Volil jsem tak, jako volila většina z vás. Volil jsem jen to menší zlo, protože nic lepšího než menší zlo jsem volit nemohl. Nic dobrého od těch, které jsme si samizvolili čekat nemůžeme!
Je po volbách. Volil jsem v nich tak, jak jsem nejlépe, hrábl jsem si, bez přehánění, na dno svých sil, moje svědomí je čisté.
Ale přesto, že jsem při volbách šel na hranu, nebo i za ni, nezmohl jsem se na nic víc, než jen to, že jsem volil menší zlo.
„Jak je to možné, že mi nezbylo nic jiného, ať jsem dělal, co jsem dělal, než nakonec volit jen menší zlo? Proč jsem nemohl volit větší dobro, jak by bylo logické?“ bylo mi divné, že veškeré moje úsilí jsem při volbách nakonec soustředil jen na to, aby v těchto volbách, i díky mému hlasu, zvítězilo jen to menší zlo.
Ptal jsem se tedy i všech ostatních, koho volili, abych se dopídil nějaké příčiny toho.
„Volili jsme menší zlo!“ odpovídali mi ale všichni unisono!
Myslel jsem, že se z toho zblázním!
Jediným smyslem voleb už není nic jiného, než jen zvolit menší zlo!
K tomu a k ničemu jinému už jsme odsouzeni!
A přitom, přečteme-li si volební programy, posloucháme-li ty, které bychom měli volit, musíme nutně nabýt dojmu, že všem těm, kteří kandidují do Sněmovny, jde o naše dobro, a tedy se nikdy nemůžeme zmýlit, ať zvolíme kohokoliv, protože ten i onen se bude snažit, abychom se všichni měli dobře.
Proč tedy nakonec musíme, ocitnuvší se tváří v tvář volební urně, volit jen to menší zlo?
Proč jsou ti lidé, jejichž jména jsou vytištěna na volebních lístcích z toho nejlacinějšího papíru, zlem, menším či větším, ale pořád zlem?
Dobře, uznávám, jsou-li tito lidé zlem, kde jsou pak ti lidé, kteří by zlem nebyli, proč nekandidují, proč nejsou voleni, protože kdo jiný by nám už měl vládnout než právě takoví dobří lidé?
Ale existují vůbec takoví lidé?
Spousta lidí si o sobě přece myslí, že jsou dobří a přece nakonec zvolíme v každých volbách někoho úplně někoho jiného, někoho, kdo je maximálně jen menším zlem!
Na co jsou potom volby, na co je potom všechno to, když to slouží jen zlu a nikoliv dobru?
„Volby jsou přece jeden velký podvod!“ může namítnout samozřejmě každý, kdo má jen trochu všech pět pohromadě.
Ano, snad jsou volby jeden velký podvod, ale v tom případě je to přece ještě mnohem horší.
To zlo, které volíme, je ničím proti zlu, které dokáže udělat z voleb jeden velký podvod. Toto zlo je evidentně všemocné, ale jak se proti němu bránit?
Nejít k volbám?
Tím přece toto všemocné zlo nevykořeníme, protože zlo se přece vždy zvolí samo.
Ale když k volbám jdeme, abychom zvolili přece jen aspoň to menší zlo, tak to není stejně nic platné, protože tyto volby jsou stejně jen jedním velkým podvodem.
Ať děláme, co děláme, vládne nám tak, jako tak zlo.
Jak nad tímto zlem zvítězit?
Nějakou revolucí?
Co když ale i tato revoluce bude jedním velkým podvodem, možná ještě mnohem větším než volby, protože každá revoluce je vždy podvodem, kdyby nebyla, tak by nám přece nevládlo zlo!
Hlava mi z toho třeští, výsledky voleb mi splývají v jedno. Volil jsem menší zlo, tak jako všichni, a dopadne to tak, že nám bude vládnout ještě větší zlo než minule!
„Panebože, dej mi sílu, abych se z toho nezbláznil, abych se sám nestal zlem a nebyl zvolen v předčasných volbách, jako ti, kterým jsem dal svůj hlas!“ prosím boha všemohoucího, aby mě při smyslech a rozumu ráčil zachovat.
