Jedním z ústředních bodů dokumentu Strategie 2030+ v oblasti školství je zrušení známkování žáků a studentů jako nemoderního přežitku, jeho realizací je pověřen ministr Petr Gazdík
Lidská pitomost nezná mezí, což se projevuje, bohužel, právě tam, kde by se to mělo projevovat nejméně, a nebo nejraději vůbec, totiž ve školství, jehož stav je, a to si přiznejme, naprosto tristní.
S každou další ohlášenou reformou školství lidé v mém okolí doslova trnou, s jakou pitomostí se zase přijde a opravdu, každá nová reforma školství svou pitomostí suverénně přebíjí tu předchozí. A tak zatím s tím nejpitomější, co se kdy ve školství objevilo, je nápad, aby se děti nehodnotily známkami, nýbrž slovně, nebo dokonce formativně!!!
Není jistě náhoda, že s tímto nápadem přicházejí tzv. odborníci, kteří tvrdí, že se známkami děti nálepkují (z osobní zkušenosti vím, že jako permanentní jedničkář a premiant třídy jsem opravdu neměl nikdy pocit, že jsem nálepkován), což má údajně bránit jejich vzdělávání!
Problém tohoto, snad na první pohled líbivého návrhu, je to, že dnes se bohužel každému hlupáku říká odborník a proto se úroveň našeho školství se výrazně zhoršuje.
Výhodou naší dost malé země bývala vysoká vzdělanost a šikovní, pracovití a zruční lidé.
O to nás tito tzv. odborníci, nepochybně bývalí pětkaři, maximálně čtyřkaři, kteří předstírají, že rozumí školství, chtějí připravit?
Sám jsem se nedávno přesvědčil o tom, že tento problém je velmi vážný.
Mluvil jsem totiž o tom ve vinném sklípku s jedním venkovským učitelem. Společenská prestiž venkovských učitelů v posledních velmi upadla, někde jsou dokonce níž než obecní pohodní a vinu na tom nepochybně nesou všechny školské reformy, které kdysi tyto tak aktivní lidi, již byli majákem vzdělanosti, srazili takřka až na samotné společenské dno.
Tento venkovský učitel bez přestání naříkal: „Copak nejsme pro ně lidé? Proč nás chtějí připravit ještě o to poslední, co máme? Co z nás ještě zbude, až nebudeme známkovat?“
Přiznám se, že tento nářek působil na mne uprostřed bujarého veselí, jež panovalo ve vinném sklípku (a k němuž nemalým dílem přispěla výtečná cimbálová muzika Réva), velmi depresivně. Chtěje znát jeho příčinu, zeptal jsem se tohoto venkovského učitele na podrobnosti.
„Chtějí, abychom hodnotili žáky slovně! Ale já jsem přece učitel, ne spisovatel! To mám ještě po nocích psát romány o tom, jak se kdo zlepšil, kdo v čem zaostává, že někdo nerozumí psanému textu, ani když ho přetáhnu rákoskou?“ zalkal učitel.
A v tu chvíli jsem si uvědomil zrůdnost tohoto záměru zrušit známkování a nahradit jej slovním, či dokonce formativním hodnocením!
Učitelé opravdu nejsou, když nepočítáme Jiráska, Svěráka a pár dalších výjimek, pohříchu ženského pohlaví (o transgender pedagozích mi není nic známo), spisovatelé a najednou mají psát romány, aby nepřišli o svůj chleba jen proto, že si pár hlupáků, převlečených za odborníky usmyslí prosadit v našem, kdysi tak skvělém školství, tyto tupé výmysly novodobých reformátorů školství?
„Karel je dobrý v kotoulech letmo, ale při výmyku na hrazdě po dopadu nevypne hruď, při skoku vysokém mu nejde příliš dobře dopad, při kolektivních sportech by mohl někdy myslet i víc na sebe,“ napíše takový nebohý učitel, ale jak se rodiče z takového hodnocení mají dozvědět, zda jejich syn patří v tělesné výchově mezi žáky nadprůměrné, průměrné či podprůměrné, když nebohému učiteli nikdo nevysvětlil, co tyto pojmy znamenají a jak je má používat, což by ovšem znamenalo, že by se musel nebohý učitel věnovat sebevzdělávání, jako by už dávno pod tím, co mu bylo naloženo školním systém v rámci sebevzdělávání, nepadal k zemi, doslova se pod tíhou toho všeho, co na něj bylo naloženo, neryl hubou v zemi?
Samozřejmě, někdo může v tomto bodě namítnout, že nápad zrušit známky není zase až tak nový, že s ním například přišla už před celým stoletím italská pokrokářka Maria Montessori, jejíž jméno ovšem působí na většinu slušných a poctivých učitelů, a takových je, přiznejme si to, naprostá většina, jako červený hadr na býka.
Nikdo netvrdí, že montessori školy nebyly v nacistickém Německu a fašistické Itálii zakázány a zrušeny právě proto, že nacisté a fašisté vytušili v tom, že děti nejsou známkovány, nebezpečí. Ale na straně druhé nemůžeme ani popřít ten fakt, že sama zakladatelka tohoto pitomého vzdělávacího systému sama sešla s Benitem Mussolinim a jejím školám se po určitou dobu právě ze strany fašistů dostávalo nemalé podpory, takže si sám může každý udělat obrázek o morálním profilu zakladatelky montessori škol a velké multikulturní a progresivistické propagátorky toho, aby se děti ve školách neznámkovaly, jakož i všech, kdož horují pro tuto pitomost.
Přiznávám, že mi to pořádně hnulo žlučí, když jsem viděl, jak je onen venkovský učitel ze všech těch pitomostí smutný, zatímco my všichni ostatní se při vínečku bezstarostně bavíme a veselíme, zatímco se nad naší zemí stahují temná mračna.
Proto stále opakuji: „Známky byly, jsou a budou motivací, protože kdo by chtěl být pouhopuhým trojkařem, který se dostane maximálně tak na gymnázium?!“
Jenže ten multikulturalismus a inkluziánství se staly v této EU zemi nadzákonem.
To, Vám multikulturalisti, už nestačí, že se školy předhánějí, která bude mít lepší průměr?
Základní školy, které produkují z 90% negramoty (nepřizpůsobiví), mají celoškolní průměr známek jedna celá nula nula a skoro nula.
Je mi z toho špatně!!
Jaképak nálepkování, když děcko posledního neplatiče má jedničky a dvojky a nic neumí?
Učitelka, která by dala špatnou známku cikánovi, co nic neumí, jde od válu - učitelky jsou hodnoceny podle toho, jaké známky rozdávají, ne podle nějakého slovního hodnocení
A hle - i to, že se známkuje a nálepkuje, i to už někomu vadí?
Panebože, vemte si lopaty a běžte všichni vy, odborní myslitelé, dělat něco užitečného a přestaňte vymýšlet hovadiny.........,to je fakt k poblití, číst tyhle kravské nápady!
