Ladislav Větvička je starý kádrovák. Tentokrát kádruje ředitele Židovského muzea p. Pavláta, co může a nemůže psát v reakci na vtip, který ve svém vystoupení použil Štěpán Kozub. Není pan Větvička nakonec taky cenzor?
Adolf, Žid z dominikánské republiky už tady není, a tak si Ladik našel jiného Žida, se kterým by se mohl přátelit, popíjet dobrý rum a kouřit skvělé doutníky.
Byl to ředitel Židovského muzea Leo Pavlát.
A dobré přátelství se pozná tak, že si přátelé nebojí říct pravdu do očí, i když je sebevíc krutá.
A tak Ladik, protože byl přímý a rovný, a nikdy by do očí nikomu nelhal a už ne vůbec svému příteli, řekl jednoho dne svému židovskému příteli, který zveřejnil obzvláště nechutné prohlášení, v němž kádroval komika Štěpána Kozuna,: „Humor, vtip, nadsazka. su kořenim lidske existence. Černy humor navic maju v lasce enem vyjimečne narody - třeba Češi, Angličani, nebo Židi. Pokud byzme každu zmínku o ciganach považovali za jejich dehonestaci, tak byzme na tym byli huř, než za Hytlera nebo za Husaka.
V normalnim demogratyckem statě by byl autor takeho odporneho, předsudečně nenavistneho příspěvku, jaký jsi napsal ty na adresu Štěpána Kozuba, o Bangovi ani nemluvím, s ním se velmi dobře znám osobmně a ještě mu to vytmavím, na hodinu vyhozeny. Vzhledem k temu, že jsi Žid, vyhozeny asi nebudeš, bo se asi jedna v tvém případě o vysoce postaveneho dehonestatora.
Běda Čechum, keři si nechaju libit take svinstvo, jakéhos ses dopustil, když jsi napsal: ,Český komik Štěpán Kozub ve svém vystoupení v O2 aréně 29. 12. 2022 recykloval jako zábavnou historku výsměšný pošklebek, který původně hanobil oběti šoa a v němž jen Židy nahradil Romy, rovněž oběti holokaustu. Jménem Židovského muzea v Praze, jehož součástí je Památník obětem šoa z Čech a Moravy, vyjadřuji odpor k takovému cynismu!'
A nepřišlo to naraz, ten tvůj nenávistný příspěvek. Vždycky to přichaza postupně, salamovu metodu a pokud se člověk nepostavi proti prvnim naznakum cenzury, zlo překona prvni překažku, nabobtna a vali se dal, aby se už pak nedalo zastavit, jako nešly zastavit transporty, kterými odvezly tvoje příbuzné do koncetráků, odkud se už nevrátili.
Je to osvědčeny model, použivany levičackyma multykulturnima agentama uspěšně už desitky roku.
A když je cosik uspěšneho, neni duvod to nepouživat zas a znova!“
Židovský přítel si poslechl upřímně míněnou Ladikovu kritiku a dal mu za pravdu: „Ano, máš pravdu, tentokrát to taky nepřišlo naráz, vždy to přichází postupně salámovou metodou a pokud se člověkem nepostaví proti prvním náznakům toho, zlo překoná první překážku, nabobtná a valí se dál, aby se to už nedalo zastavit.
Vůbec jsem ten svůj hnusný příspěvek neměl psát. Měl jsem raději držet hubu a tomu vtipu se smát jako všichni ostatní. Nezlob se na mě, prosím.“
„Nezlobím se, protože vím, že už příště takovou blbost neuděláš,jinak bych tě musel vaporizovat,“ odpověděl blahosklonně Ladik, který se pak napil rumu a potáhl ze svého doutníku.
Nebylo v té chvíli na světě blaženějšího člověka!
