Jo, posílat nekonečné vlaky s tanky na Ukrajinu, to naši vládě jde, jak po másle. Jenže ty nekonečné vlaky s tanky, co Fiala posílá banderovcům, platíme my všichni!!!
Ladik žil, i když jinak byl opíchaný vším možným, bohužel to tak musím říct, v covidovém apartheidu. Ale naštěstí ho jednou týdně pouštěli na jednu hodinu ven do parku, aby se provětral a nažral trávy, která už v parku začala docela obstojně rašit.
A tam jsem s ním, u vysoké kované mříže, vždy mluvil. Naštěstí si ale Ladik myslel, že je v Karibiku, jinak by se mi nad ním srdce svíralo lítostí, byl to svým způsobem šťastný člověk.
Dnes mi ovšem nepopisoval krásu exotické karibské přírody, ani to, kolik nespočetných výhod má konzumace rumu vyrobeného z cukrové třtiny před konzumaci prachsprostého tuzemáku.
Dnes vypadal neobyčejně vzdorně, řekl bych rovnou, že vypadal jako banderovec!
Chtěl jsem ho potěšit, tak jsem mu řekl: „Situace na Ukrajině se vyvíjí příznivě. Ruské jednotky tam postupují statečně a efektivně. Používají nejmodernější zbraně z Velké vlastenecké války s jedinečnými vlastnostmi, například bílý fosfor! Nepochybuji, že cílů bude dosaženo!“
Ladik měl z mé čerstvé zprávy, kterou se u nás kvůli cenzuře nikdo nedozví, radost.
Ale jen chvíli, protože se pak u něho objevil zase ten vzdorně banderovský výraz v obličeji.
Prostrčil hlavu mříží, co nejvíce to šlo a zanaříkal: „Nesmíme jezdit autem!
Když kupujeme benzín, podporujeme válku na Ukrajině, protože nás jenom na benzínu okrade vláda o 97 miliard, mám to spočítané, které zkasíruje do státního rozpočtu navíc.
A za těch 97 miliard nakoupí zbraně, které daruje Ukrajině, jako kdyby Ukrajina už osm roků už i tak nenakupovala zbraně a strašlivě se nezadlužila!
Kdo chce zbraně, ať si je kupuje!
Donbaská a Luhanská republika si taky nakoupila zbraně od Ruska, aby v rámci turistického ruchu přilákala ruské vojáky, kteří tam pak rádi začali jezdit na dovolenou!
Nesmíme jezdit autem, aby byl na Ukrajině mír!“
„Tak Ladik to už ví!“ sevřela se mi hruď, po Ladikových slovech, bůh ví, kdo mu to řekl, jak se to dozvěděl, já jsem mu to nechtěl říkat, abych netrýznil jeho nevinnou duši.
Ale někdo mu to řekl, a tak už nemělo smysl o tom mlčet: „Ano, je to tak, když jezdíme autem podporujeme ukrajinské fašisty. V Polsku, které darovalo Ukrajině desetkrát víc zbraní než my, a které tam chtělo vysílat mírové jednotky, které přijalo nejvíce ukrajinských uprchlíků, které chce kupovat 750 amerických tanků Abrams, stojí benzín v přepočtu 33 Kč.
No, a u nás stojí 45 Kč.
To je rozdíl 12 korun. Takže každý volič SPD, KSČM, nebo Volného bloku, který se ovšem už stačil rozpadnout, ti spočítá, na rozdíl od hlupáků, kteří volili vládní strany, že při roční spotřebě benzínu víc jak 8 miliónů litrů, nás vláda takto okrade o 97 miliard korun za rok, a ty pak pošle jak blbá na Ukrajinu!
Ale víš ty, Ladik, co je zajímavé!
Že o stejné peníze, respektive ještě o větší, protože spotřební daň se snížila a stejně tak se zrušilo i povinné přimíchávání biopaliv, nás okrádala i Babišova vláda, protože i Babišova vláda taky kasírovala za benzín spotřební daň a DPH.
Jaká škoda, že jsi proti tomu tenkrát nebojoval!
Ale jak jsi mohl tenkrát bojovat proti Babišově vládě, že nás okrádá o stovky miliard za benzín, když jsi musel bojovat proti covidofašismu, kterým Babišova vláda chtěla odvést pozornost právě od toho, že nás okrádá na benzínu o miliardy?!
Kdybys tenkrát proti tomu bojoval, kdybys tenkrát nemlčel, jistě by ukrajinští fašisté neměli už žádné zbraně a Ukrajina jako taková by neexistovala, byl by mír!
Běda, běda nám, jsme žebráci!
A to ještě ten blb Zeman chce, aby se zvýšily daně a začal se splácet dluh!““
A byla to čistá pravda. Těch dvanáct korun rozdílu ceny v benzínu nemohlo jít nikam jinam než do zlodějského státního rozpočtu.
Ale Ladik byl na tom bohužel ještě mnohem hůř, než my všichni ostatní, kteří platíme za benzín za rok deset tisíc navíc, protože u nás stojí benzín o dvanáct korun víc než v Polsku, kde zakázali Nohavicovi ne dva koncerty, jako u nás, ale kde mu zakázali koncerty rovnou všechny.
Co my, my platíme jen každý deset tisíc za benzín ročně navíc, ale Ladik nemohl ještě protáhnout skrz mříž svoji hlavu zpátky do svého covidového apartheidu!
Ať se kroutil jak chtěl, ať klopil jak chtěl, jeho hlava dál vězela mezi dvěma kovovými šprušlemi.
Naštěstí jsem dostal spásný nápad.
„Ladiku, asi už tak budeš muset zůstat na věčné časy, s hlavou mezi mříží.
Co naplat!
Ale naštěstí je jenom jeden hloupý člověk na světě, který dává něco zadarmo.
Já!
Tu máš, nasaď si tuhle čepici. Dal mi ji sám generál Bortnikov, bylo to v Allepu, pomohl jsem mu tam z moc velké bryndy. Hlavu stejně zpátky neprotáhneš, tak ať vypadáš aspoň jako člověk!“ řekl jsem a nasadil Ladikovi na hlavu generálskou brigadýrku, kterou mi dal generál Dvornikov.
A tehdy to bylo poprvé, kdy Ladik vypadal konečně jako člověk. Hlavu měl sice v mříži, ale za to mu na hlavě seděla generálská brigadýrka, a to ne ledajaká, velká než ten největší lívanec na světě.
Na jeho tváři se rozhostil blažený úsměv, co víc si přát v zemi, které vládnou ti největší hlupáci?
Kolem nás se začali okamžitě shlukovat lidé.
„Jé, to je krásná čepice!“ byli lidé z čepice paf a ptali se, „můžeme mu dát tuhle pečené holuby?“
„Můžete, to se ví, pečené holuby má nejraději,“ přikývl jsem a lidé začali cpát Ladikovi do huby pečené holuby, div ho jimi nezadávili, chudáka!
P.S. Pro ty, kteří nevěří, že na Ukrajině není žádná válka, přikládám, na prosbu Ladika, následující video.
Nebo vy tam nějakou válku vidíte?
Já tam vidím jen fašisty a banderovce!
