Poezie je jako tenhleten Covid. Taky nikoho, řečeno s klasikem, nezabije. Tedy pokud nejste básníci, protože básníci bývají většinou polymorbidní
Další článek novinový,
plouží se etérem,
a zas Svědci Covidovi
myslí si, že se poserem.
Lžou, vyhrožují a straší,
ti liberální braši
paniku a strach přináší,
před naší, za naší
huba má ať nepráší!
Pofidérními čísly hází,
trupy masa lidské masy,
přehlídka bezpohlavních frází
pohlavními chorobami lásku hasí.
Myslíte, že jsem snad pablb?
Dvojitá porce pro krkavce?
Vlezte mi laskavě na hrb!
Hle, ty černé nenažrance!
Další zpráva v televizi,
prý že není zlato, co se třpytí,
prý že z viru máme krizi,
prý je zase všechno v řiti!
Prdlajs z viru, z vašich kroků,
vaší chmurné levoty
zadluženi na sto roků
Babišovy samoty.
Neustále strachem víří,
tihle bodří netopýři,
mrtví prý jsou celí čtyři
od Jabůrka kanonýři!.
Myslíte, že jsem snad pablb?
Žíznivý milenec?
Vlezte mi laskavě na hrb!
Nejsem žádný pitomiovec!
Další zpráva v rádiu,
v poloniu i curiu
jsme prý v raném stádiu,
poděkujme opiu!
Na podzim prý přijde pecka,
Hájek, Semín, Antikrist!
Nepouštět ven starou, děcka
Halíkem je postrašit!
V případě, že je nezbeda,
ze země se nezvedá,
nabonzovat i souseda,
že zdechl cestou z oběda.
Myslíte, že jsem snad pablb?
Jsem!
Vlezte mi laskavě na hrb!
Sem!
