Lipavský u Zemana neprošel. To Stanislav Gross měl větší štěstí, nemluvím teď samozřejmě o jeho strejdovi, ale o premiérovi M. Zemanovi
„Jak málo u nás stačí, aby člověk nemohl být jmenován ministrem zahraničí!“ povzdychl si pan Bartoň a pokračoval, „stačí, když nemáte vzdělání, vyjádříte se nevhodně k Visegrádu a chcete, aby se sudeto-německé dny konaly v Česku.
To poslední mně zaráží nejvíc, vždyť Německo čile obchoduje s Čínou, Merkelová nebyla nikdy na Tchaj-wanu, a co víc Německo přece provozuje s Ruskem společný plynovod a jak jinak se chceme dostat k levnému ruskému zemnímu plynu než přes Německo?“
„Ano, je to smutné. Německo má s Ruskem plynovod a u nás je překážkou jmenování ministra zahraničí to, že chce, aby se sudeto-německé dny konaly v Česku, přičemž Česko-německou deklaraci o vzájemných vztazích a jejich budoucím rozvoji podepsal sám veliký Václav Klaus a přitom se v tomto paskvilu píše: ,Česká strana lituje, že poválečným vyháněním, jakož i nuceným vysídlením sudetských Němců z tehdejšího Československa, vyvlastňováním a odnímáním občanství bylo způsobeno mnoho utrpení a křivd nevinným lidem, a to i s ohledem na kolektivní charakter přisuzování viny. Zejména lituje excesů, které byly v rozporu s elementárními humanitárními zásadami i s tehdy platnými právními normami, a nadto lituje, že bylo na základě zákona č. 115 z 8. května 1946 umožněno nepohlížet na tyto excesy jako na bezprávné a že následkem toho nebyly tyto činy potrestány.‘“ přikývl jsem a dodal, „a přitom tomu vždy taky nebylo!
Tak například Stanislav Gross se stal ministrem vnitra ve vládě Miloše Zemana ve věku pouhých jednatřiceti let a pouhý rok po absolvování práv na UK!
Kdysi pravda, byl kandidátem na strojvůdce, ale strojvůdcem nikdy ve skutečnosti nebyl.
A třebaže nebyl nikdy strojvůdcem, dělal v jednatřiceti letech ministra vnitra!
Jo, to byly tehdy časy!
Člověk nemusel být strojvůdcem a mohl dělat ministra vnitra!
Ale dnes, dnes by už u prezidenta jistě neprošel!“
Pan Bartoň jen mlčky pokýval hlavou a jeho smutný úsměv říkal: „Copak jsem předsedou Ústavního soudu, abych někoho za to soudil?“
Ano, nikdo z nás není předsedou Ústavního soudu, aby za to někoho soudil.
Díkybohu!
