Po roce 1989 změnila naše země radikálně kurz. Opustila cestu budování socialismu a začala vytvářet pod vedením V. Klause svobodnou a demokratickou společnost založenou na rozkrádání. Aby po 34 letech zase dospěla k socialismu...
Seděl jsem s Káťou na rudé pohovce a klábosils ní o všem možném, jak už to bývá, když vás žena, se kterou sedíte na pohovce, uhranula především svou inteligencí.
Ale nebyly to veselé řeči. To ani nejde, když vedete rozhovor se ženou, na které vás fascinuje především její inteligence, Arnošt Lustig by z nás rozhodně radost neměl.
„Už je to 34 let, co došlo k největší naší národní tragédii, kdy reakční síly u nás demontovaly socialismus,“ povzdechla si Káťa smutně a potáhla si již trochu obnošený kožich, který se jí svezl z nahých ramen až takřka do půli zad.
„Ano, už je to 34 let, co jsme přišli o socialistické výdobytky, co jsme místo suchého chleba jedli rumové pralinky. Ale naštěstí je u nás socialismus zase,“ snažil jsem se Káťu utěšit poukazem na to, že žijeme zase v socialismu.
Ale Káťa smutně zavrtěla hlavou: „Ne, ne tento socialismus je špatný, moc špatný, proto proti němu bojujeme. Je špatný, jelikož odnaučil lidi pracovat, kdežto v tom našem socialismu by lidi pracovali rádi, my bychom totiž pro ně organizovali dobrovolné prázdninové pracovní tábory.
A pak, tento socialismu je zelený, proto proti němu bojujeme. Kdežto náš socialismus je rudý, proto se s tímto nynějším socialismem nemůže srovnávat. Kdo v tomto nynějším socialismu veřejně neprojevuje dostatečnou oddanost myšlenkám naší současné vlády a tzv. evropským hodnotám, které v plné míře nahradily zastaralé myšlenky Marx-leninismu, musí být veřejně zesměšněn, například legračními videi na sociálních sítích, ba případně i exemplárně potrestán. Kdežto náš, rudý socialismus, žádnou cenzuru nepěstoval, právě naopak!“
Kátina slova byl tak mrazivá, že jsem jí musel dát za pravdu.
„To je fakt!“ musel jsem uznat a bezmocně se chytil za hlavu, „a těch pohlaví co teď je! Když už nevím, co bych řekl, tak začnu mluvit o tom, kolik je pohlaví! To dřív nebylo! Ani se to neučilo na škole, že dva muži, nebo dvě ženy mohou žít spolu tak, že budou manželé!
A proto taky ten váš, rudý socialismus, dopadl tak špatně, protože jste byli moc měkcí!
Udělali jste tu politickou chybu, velkou, že jste nerozbili tradiční rodinu, ale učinili z ní, stejně jako nacisti v Německu, nebo islamisté v Německu, základ státu, protože právě v tradiční rodině říkali rodiče, to znamená maminka, nebo tatínek, dětem, že nemají ani za nic věřit tomu, co jim říkají ve škole.
A děti tomu nevěřili a proto ten váš rudý komunismus nedopadl dobře.
Ale kdo teď dětem řekne, že neexistuje padesát osm pohlaví, i když se o tom učí ve škole?
Žádná tradiční rodina, a dětem nezbývají než jen sociální sítě, kde je to samý klimatický alarmista!
Jak pak děti mohou svobodně podporovat Hamás, když vláda prohlásí podporu Hamásu za projev nenávisti?
To je přece totalita, když člověk nemůže svobodně podporovat islamistický Hamás!
Jedině, co má společného váš rudý komunistický socialismus a nynější kapitalistický zelený komunismus je to, že budou zase drahá auta, takže auto si nebude moct pořídit skoro nikdo,
A co chcete, lidi, dělat, bez auta?
Bez auta nic neuděláš, bez auta je každý Buddha, to není žádné umění, fujtajbl!“
Ale Káťa se ukázala nejen jako statečná, ale i jako akční žena.
„Proto znova kandiduji do europarlamentu! Abych tam bojovala proti zelenému socialismu za rudý socialismus. Znárodníme energetiku a bude zase levná energie, naučíme zase lidi pracovat a předeženeme Čínu! Jenom se musím dostat do europarlamentu, protože kapitalismus právě hraje svoje nejdivočejší hry!“ zvolala Káťa a v zápalu odhodila svůj kožich, takže jsem si opravdu připadal jako Josef Skála, místopředseda KSČ, tak intimní a vznešená to byla chvíle.
