Prušáci Asie

„Vkládáme do tebe všechny své naděje synu.“ Tíha a tlak kladený ze strany vietnamských rodičů na úspěch svých dětí vytlačuje všechno ostatní.

Mateřská láska a rodinné vztahy se přeměnily na vztah mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem.

 Ve Vietnamu se říká: „Cesta z rýžové pole vede přes vzdělání.“ Nikdo nechce pracovat na poli, není tam žádná budoucnost, jen dřina a pot. Celá vietnamská společnost je poháněna tímto strachem. Není místo na výmluvy.
Každý je zodpovědný sám za sebe.

 V rodině se podporuje vzájemná soutěživost „podívej na svou sestřenici“, „koukni na Hunga co umí“ Neustálé porovnávání s úspěšnějšími sourozenci. Děti doufají, že si jejich rodiče díky dobrým výsledkům ve škole všimnou. Že jim místo peněz věnují svůj vlastní čas.

V rodinách nenajdete přirozený vztah mezi otcem a synem, matkou a dcerou. Jsou jen starší a mladší. Povinnosti a vděk.
"Obětoval jsem pro tebe celý svůj život, očekávám totéž od tebe."
 
Za dobrými výsledky ve školách stojí naprosté odcizení od svých vlastních rodičů. První na co se po práci zeptají je výsledek ve škole. Vše ostatní není pro rodiče důležité. 

 Chtějí, aby jejich děti studovaly jen prestižní a společensky respektované obory.
Nechtějte žít ve vietnamské rodině, není tam žádná láska, ale jen povinnosti a samota.

 Za dobrými výsledky se ukrývá opuštěné dítě, bez vztahu ke svým rodičům. Stydí se za svoje rodiče, za to že prodávají na tržnici, ve večerce, v restauraci. Že se živí rukama.

 
 Mezigenerační pravidlo: "Nemluvnost". Děti už neříkají Vietnam, ale "země mých rodičů". Potlačují v sobě svůj původ a hledají ve svých srdcích nový domov ve Vás. V Češích.

 
Nechtějte žít ve vietnamské rodině, není tam žádná láska, ale jen povinnosti a samota.