Podle paní Bobošíkové byla její politická strana znevýhodněna Českou televizí ve volební kampani a já se domnívám, že v tomhle má bohužel pravdu. Jediné, co mě zaráží, je samozřejmost, s jakou přijímáme nadvládu médií nad naším politickým životem.
O co šlo, si jde přečíst v článku ve výše uvedeném odkazu- Česká, tedy jejich televize zvala na předvolební debaty do studia zástupce stran, které měly podle průzkumů alespoň 5% hlasů. Klíč leží samozřejmě ve slově průzkum- to nejsou samotné volby, to je jen dotazování se vzorku populace podle předem stanoveného klíče. V provádění průzkumů není nic tajuplného ani nečestného, pokud ovšem nejde o průzkum předvolební- hned vysvětlím proč.
Průzkumy názoru občanů např. na připojení k EU, na referendum, na radar apod. jsou podle mě potřebné a neškodné- veřejné mínění většinou nevytvářejí, pouze ho monitorují. Před volbami má ale průzkum reálnou sílu pohřbít libovolnou stranu a snížit počet hlasů, které dostane. Je to samozřejmě kvůli limitu 5% hlasů, které strana musí dostat, aby se dostala do Poslanecké sněmovny. Já volil TOP 09, ale kdyby podle průzkumů měli mít méně než 5% hlasů, vybral bych si jinou stranu. Bál bych se, že můj hlas "propadne".
Předvolební průzkumy jsou nebezpečné tím, že vytvářejí realitu, která by bez nich nebyla- když zítra vyjde zpráva, že třeba Komerční banka má finanční potíže, její klienti se pravděpodobně seberou a půjdou vybrat své vklady. Záběry na fronty zoufalých lidí strachujících se o své peníze pak obletí republiku a KB opravdu BUDE mít finanční potíže. Novinář, který napsal první zprávu, se bude bít v prsa, jak všechno věděl první- pravda však je taková, že on paniku a výběr vkladů ZPUSOBIL.
Média samozřejmě průzkumy vyžadují, platí si je, díky nim mají o čem psát a také co vysílat. Vytvářejí tak něco, co by bez jejich zkreslování určitě dopadlo jinak. Zaklíná-li se ČT slovy o veřejné službě, je to dost tvrdý výsměch těm poplatníkům, kteří dají dohromady méně než právě 5%. Přiznáme-li si ale, že máme v republice státní televizi (a to není nic hloupého!), která jde na ruku hlavním politickým stranám (a to sice hloupé je, ale dělá to i Klaus), přijdeme možná o iluze, ale pojmenujeme skutečnost pravým jménem.
Nikdy se nedozvíme, jak by volby dopadly, nebýt agentur na výzkum veřejného mínění, které si na nich postavily svůj byznys. To tyto agentury potřebují průzkumy, aby měli z čeho žít, potřebují je prodat televizi, která je potřebuje jako vatu do vysílání mezi reklamy, a televize je zase prodá nám, kteří je potřebujeme, abychom věděli, co máme s obálkou ve volební místnosti dělat. Ach, kdeže ty časy, kdy ve volbách nešlo jen o prodej zboží, jsou!
