U nás Romové, v Turecku Kurdové

Zatímco Romy v České republice lze odlišit od většinové společnosti na první pohled, Kurdové v té turecké poněkud zanikají. Rodilý Turek vám sice bude tvrdit, že Kurda pozná na sto honů a že vypadají jinak, já však tuto schopnost zatím vybudovanou nemám.

Silná diskriminace a utlačování Kurdů je v Turecku již známým a desítky let trvajícím problémem. Myšlenka českých Romů o založení vlastního státu zůstala doposud opravdu jen myšlenkou. Kurdové ale vedou krvavý boj o to, aby nebyly jen menšinou bez vlastního území. Avšak marně. Tento původně íránský kmen je v milionech roztroušen hned v několika státech, mluví vlastním jazykem a jen v Turecku jich lze napočítat přes 11 milionů! Zákony někdejší osmanské říše mluví jasně – každý občan Turecka je Turek a jiný než turecký jazyk úředním jazykem být nesmí. Kurdové nemají ani své školy. Přesto založili svou politickou stranu a tlačí své poslance do sněmovny. Díky ozbrojeným konfliktům, ke kterým dochází zejména na východě Turecka poměrně často, jsou označováni za teroristy. A ano, teroristické činy páchají, cvičí své vojáky – bojovníky, kteří pokládají životy za vznik vlastního státu. Dohnala je k tomu zkrátka ubohá životní situace a negramotnost a jak víme, tahle kombinace je opravdu vražedná.

Kurdové to tady zkrátka nemají jednoduché - jsou utlačováni policií, justicí i úřady, jsou diskriminováni při výběrových řízeních a žijí v okrajových částech měst. Cítíte tak trošku shodu mezi nimi a našimi Romy? Kurdské ženy rodí velké množství dětí stejně jako ty romské. Důvod vysokého počtu potomků je v tomto případě odlišný. U nás se často hovoří, že jde o vypočítavost žen, neboť štědrý sociální systém v České republice zaručí rodině s mnoha dětmi slušný příjem. V kurdských rodinách bohužel musí počítat s tím, že polovina potomků se dá k povstaleckým organizacím a bude bojovat za nezávislost svého lidu, v lepším případě skončí ve vězení.

Logicky pak Kurdové bez práce v Turecku inklinují k nelegálnímu způsobu obživy, bývají zapojeni do obchodu s drogami i ženami. Ti, co mají možnost emigrovat, neváhají. Dvoumilionovou muslimskou obec v Německu například tvoří z velké části právě Kurdové. Vlastní ale turecké pasy a jsou tedy považováni za Turky. Ti, kterým se v Evropě daří lépe, na dálku podporují své kurdské bratry, posílají jim finanční obnosy a zviditelňují svou otázku na Západě. Těžko říci, zda jejich boj není marný. V chudém a hornatém jihovýchodním Turecku je pro mladé chlapce ctí bojovat za něco, co započali už jejich dědové.

Srovnání našich Romů a Kurdů berte samozřejmě s nadsázkou. Romové alespoň mluví česky a nepáchají teroristické činy. I když mlácení bílých občanů po nocích a v převaze je malinko odpudivé.