Věštba z kávové usedliny

Pravá turecká káva je mletá mnohem jemněji než ta naše a na dně vypitého šálku kávy se vytvoří hmota podobná blátu. Káva jinak voní i chutná a pije se vždy z titěrných hrníčků.  Zásadně přeslazená a silná.

Byli jsme na další návštěvě tureckého příbuzenstva. Připomínám, že v Turecku je běžné se navštěvovat třeba i v deset večer a hosté ta vysedávají do pozdních hodin. Servíruje se černý čaj, zmrzlina, oříšky a samozřejmě – turecká káva. Tentokrát jsme vyrazili k sestřenici matky mého přítele. Kávu v Turecku zásadně odmítám, bez mléka mi nechutná, ale tento osudný večer mi bylo vypít ten přeslazený koflík poručeno – bude mi přečtena budoucnost.  Znechuceně jsem usrkávala sladký nápoj s vidinou toho, jak do čtyř hodin ráno nebudu moci usnout. Co naplat, nemohla jsem nadšenou tureckou sešlost zklamat. Ženy v Turecku věštbám většinou věří celou svou duší, muži bývají skeptičtější a já jsem čekala, co z toho bude. Turecky neumím, bylo mi tedy překládáno.

Na šálek jsem položila malý talířek, třikrát jsem kruhovým pohybem promíchala usedlinu a prudce překlopila hrnek na podšálek dnem vzhůru. Pak se vše nechává asi půl hodiny odpočinout a zaschnout. Paní věštkyně si odsedla z kruhu lidí kolem stolu a obřadně nadzvedla šálek, aby ho chvíli studovala a asi si i promyslela, co mi vlastně řekne. Vedle mě seděl turecký přítel a jeho rodiče, kteří zřejmě dychtivě čekali na zprávy typu svatba nebo děti. Ale věštba naštěstí nebyla příliš konkrétní, jak už to tak většinou bývá. Čeká mě špatná a dobrá zpráva z domoviny, obdržím peníze (asi za překlad, který jsem nedávno dokončila), budu mít konflikt s blízkou osobou, a čeká mě nějaký úlovek – možná nabídka práce (v lógru zobrazeno jako ryba). Bude mi také splněno přání, které jsem snad kdysi vyřkla nad svíčkou (nepamatuju se). A ještě potkám osobu, která mi změní život. Její jméno bude začínat od písmene A.

Příliš moudrá jsem z toho nebyla. Všichni kolem ale pomlaskávali blahem. Následovala věštění některým dalším přítomným a pak mě ještě donutili složit ruku do pěsti a ze záhybů kůže pod malíčkem vyčetli, že budu mít jen jedno dítě. Opáčila jsem, že jedináčka mít opravdu nebudu a že se asi špatně dívají. Tímto byl celý proces u konce. Druhý den jsem obdržela email od jisté turecké společnosti, kam jsem kdysi v rámci hledání práce zaslala svůj životopis. Byla to pozvánka na pohovor. A zástupce, se kterým jsem se měla sejít, se křestním jménem jmenoval Abdulah! Bude to právě ta osudová osoba? Bohužel, pochyby jsou zřejmě na místě.