To ovšem neznamená, že je to začátek konce této strany. Za určitých okolností to pro ni může být i počátek lepších zítřků. Ale popořadě.
Dění v ČSSD není zrovna jednoduché číst, ale zdá se, že nikdo uvnitř pořádně neví co dělat. Strana je bez předsedy, který by dával věcem jasný směr. Rezignace Jiřího Paroubka tak ještě více prohloubila zmatení, které nastalo po oficiálním vyhlášení volebních výsledků. Takový scénář nikdo nepředpokládal, a proto na něj také nebyl nikdo připraven. Zdá se, že strana je zcela paralyzována a zmítá se ve vlastních turbulencích. To je zjevné hned v několika rovinách. Až úsměvně působí, jak se ČSSD jako vítěz dovolávala pověření, které by jí garantovalo první pokus o sestavení vlády. V zápětí médii proletí zpráva o tom, že už to neplatí a následně je vedení strany zklamáno tím, že toto pověření dostal někdo jiný. Jakoby někomu nedocházelo, že takový pokus by byl neúspěšný a ještě více by prohloubil neutěšený stav. Na svatbu musí být dva, to je velmi jednoduchá matematika. Oranžoví tak působí jako ženich, kterému utekla nevěsta a on tvrdošíjně trvá na tom, že svatba bude. Další trapas si ČSSD nezaslouží a je dobře, že pan prezident dal přednost těm, kteří šanci na sňatek mají mnohem větší. Dalším aspektem je hledání respektive nehledání příčin volební prohry levice, která jde na vrub ČSSD. Do toho se totiž nikomu nechce. Jiří Paroubek sice provedl jakousi analýzu, ale kloudného výsledku, který by odhalil pravou příčinu, toho se straníci nedočkali. Prý je ještě brzy, ale skutečnost je taková, že tento horký brambor nikdo nechce. To je ale velmi riskantní počínání, které se ČSSD může velmi vymstít. Najít příčiny a vyvodit z nich radikální důsledky a volat k zodpovědnosti konkrétní lidi, do toho se nikomu upřímně nechce. Ale chyba lávky, pouhá rezignace předsedy problémy nevyřeší a potřebu změn (možná i bolestných) neodstraní.
Neutěšený stav v ČSSD indikuje i skutečnost, že její předsednictvo nedoporučí konání mimořádného sjezdu ještě před volbami. Volba předsedy se tedy nekoná a to je zásadní problém. Strana bez předsedy je jako loď bez kapitána. Skoro by se dalo říci, že špatný předseda je lepší než žádný. Tento fakt potvrzuje vnitřní rozpolcenost a dost možná naznačuje, že není vhodný kandidát na tuto pozici, který by měl velkou šanci dostat stranu z krize. Političtí dinosauři této strany jsou asi a priori mimo hru a někdo perspektivní není jen tak snadno a rychle k mání. Mluví se sice o Sobotkovi a Haškovi, ale je sporné, zda jsou to zrovna typy pro tuto složitou situaci. Jak dopadnou pro ČSSD podzimní volby, hodně záleží na krocích, které ČSSD udělá nebo neudělá v právě v těchto dnech. Pokud chtějí být socialisté do budoucna pro demokracii přínosem, musí projít bolestnou katarzí. Čím dříve, tím lépe. To samozřejmě znamená dělat i riskantní kroky s předem nejasným výsledkem. Ostatně stejný proces před sebou mají i všechny ostatní zavedené strany, které ve volbách ztratily značnou část svých voličů. Týká se to tedy i ODS, která alespoň naznačuje, že je ochotna se do tohoto procesu pustit. http://zpravy.idnes.cz/ods-se-ma-po-volbach-promenit-otresy-prezije-asi-jen-necas-a-vodrazka-1g8-/domaci.asp?c=A100605_1396782_domaci_taj
ČSSD (a nejen ona) tak de facto stojí na rozcestí. Může se vydat cestou k pozitivním změnám a budoucímu úspěchu nebo také směrem ke stagnaci a nakonec i do propadliště politických dějin. Zatím socialisté přešlapují na místě a to na velký comeback rozhodně nestačí.
