Na Marsu je to asi normální a Česká republika má být první pobočkou. Co nevidět se narodí první marťan zplozený na Zemi a tím definitivně začne éra, kdy ČSSD utvoří s mimozemskými bytostmi společnou vládu. Počátek tohoto zrůdného plánu se datuje do roku 2006, kdy Jiříkovi vzali zlí lidé kyblíček (rozuměj premiérské křeslo). Však to také ve svém projevu po skončení voleb požaloval celému národu a signál tohoto jedinečného výstupu se dostal až na Mars.
Jana Ulrichová Od té doby se na politické scéně dějí věci, kterým jen tak někdo nerozumí. Vrcholem všeho byl pád vlády uprostřed předsednictví, který mimozemské bytosti považovaly za jediný způsob jak se dostat k moci dříve, než po skončení volebního období. Vše se zdálo být dobře rozehrané, ale nezkušenost marťanů s českou politickou scénou se naplno projevila se skončením letních prázdnin. Koryt se čeští politici nevzdávají tak snadno a v řadách ČSSD teprve ne. Tím spíše, když není šance být opětovně zvolen. Voliči sice vědí, že možnost rozpočtového provizoria je záminkou pro posunutí voleb, ale proč by se žháři české politické scény nemohli stavět do role spasitelů? To jim ale jen tak neprojde, protože volebními sliby namlsaní voliči ČSSD už počítali se šrotovným, 13. důchody a dividendami ČEZu, které by se před vánocemi opravdu šikly. Co bude dál, neví nikdo, protože ani marťani nemají jasno v tom, jak na celé situaci co nejvíce vydělat. Každopádně je jisté, že volební kampaň už pro ČSSD nebude dělat pozemská agentura. Nabízí se totiž únorový termín jak se chopit moci a zdůvodnit to veřejným zájmem. Tentokrát to nebudou milice, ale marťani. Do té doby, ale musí zmizet Ústavní soud, u kterého by na toto řešení mohla být podána stížnost. Ale to nebude problém, protože Marťani mají pobočku i na Hradě. Prezident totiž pase po Ústavním soudu a soudcích obecně už dlouho. Čeští voliči se však vlivu rudé planety nemusí zatím obávat, protože prvek nepředvídatelnosti na české politické scéně je nadějí a útočištěm před všemi zhoubnými plány našich politiků. A když selže i to, pak je tu ještě poslední naděje, rytíř z Vysočiny.
