Česká vláda již dlouhou dobu vede jednání se švédskou stranou o prodloužení pronájmu nadzvukových letounů JAS-39 Gripen. Od samého počátku pronikají do tisku zprávy o tom, jak výhodný pronájem chceme vyjednat. Ze strany ministerského předsedy jsme slyšeli, jak další pokračování smlouvy bude záležet na vyšetření korupce, která měla původní tendr provázet a také, jak výhodnou nabídku budeme požadovat. Takovýto postup měl zvýšit tlak na britsko-švédské konsorcium, aby předložilo smlouvu, která bude pro nás velmi výhodná. Zpráva o tom, že jednání uvízla na mrtvém bodě a nabízené podmínky nejsou pro nás zase tak výhodné, může být pro mnohé překvapením. Proto je nutné si položit otázku, kdo drží v rukou skutečné trumfy?
Zdálo by se, že v současné době složité ekonomické situace je to zákazník, který si může diktovat, ale v tomto případě je opak pravdou. Česká strana je v časové tísni, pokud si chce zachovat nadzvukové letectvo, musí smlouvu prodloužit, a to i za cenu kratšího leasingu. Jiná cesta dnes není. Gripeny nejsou důležité jenom pro ochranu našeho vzdušného prostoru, ale počítá s nimi i NATO. České letectvo se velmi osvědčilo např. při zajištění „air policingu“ nad baltským vzdušným prostorem. Pokud bychom se vzdali této schopnosti, byl by to nepochybně špatný signál našim spojencům, kteří by museli naše kapacity nahradit. Česká republika by navíc za této situace musela žádat o pomoc při ochraně vlastního vzdušného prostoru.
Vypsání nového tendru dává sice prostor pro nového dodavatele, zejména se tak otevírá šance pro americké stroje F-35 JSF. Zájem z americké strany by byl značný, protože v souvislosti s plánovanými škrty v Pentagonu se nepočítá s dodávkami v původním rozsahu a ČR by se tak bez problémů mohla dostat na „list“ zákazníků. Problémem je, že vypsání a příprava nového tendru vyžaduje čas a prostředky. Zároveň BAE je v určité výhodě, na jeho stroje jsou vyškoleni piloti i pozemní personál, případné přezbrojení by se neobešlo bez výcviku nového personálu a technologické úpravy letišť.
České straně nehraje do karet ani směrnice EU 2009/81/ES, kterou se fakticky ruší offsety. Tento krok staví zejména malé země do velmi nevýhodné situace. Offsetové programy, pokud se dobře vyjednají mohou být přidanou hodnotou kontraktu.
Faktem je, že dojednané programy průmyslové spolupráce jsou jednou z diskutabilních částí původního kontraktu. Český čtenář si sice na webových stránkách Saabu může přečíst, že se offsety splnily na 100%, ale vzhledem k tomu, že smlouva není veřejně k dispozici, není ani možné si to nezávisle ověřit. Zejména nikdo neví, kolik kontraktů, které byly do offsetů zařazeny, již běželo před uzavřením smlouvy. Offsety tak mohly být jedním z bodů, který mohl celý kontrakt vylepšit, a na kterém mohla česká strana více profitovat, než tomu bylo u minulé smlouvy.
Dalším trumfem je nepochybně chystaná fúze mezi BAE a EADS. Spojením těchto korporací vznikne velký konkurent zejména americkým výrobcům. Ve finále se tak zúží počet evropských výrobců. Tento krok samozřejmě podporuje EK, která se dlouhodobě snaží zužovat konkurenční prostor svými regulačními opatřeními a nastavuje takové parametry, které může splnit méně a méně výrobců. V rámci případného tendru by tu byl velmi silný uchazeč s ještě silnější „bruselskou lobby“.
Pokud bychom shrnuli tato fakta, je nutné si otevřeně přiznat, že česká strana není tím, kdo dnes tahá za „delší konec provazu“. Kromě zvýšení daní a církevních restitucí se nám tak rýsuje další téma, které prověří schopnosti naší vlády a zejména Ministerstva obrany najít efektivní řešení.
