20 let v NATO - jistota v nejisté době?
12. března tomu bude 20 let od vstupu ČR do NATO, a to i navzdory tomu, že bezpečnost je téma, ke kterému se naše společnost mnohdy staví spíše chladně.
Hledání bezpečného přístavu
V historickém kontextu 20. století se tomu ani nelze divit, neboť naše země prošla mezníky, které vedly ke ztrátě její suverenity nebo státní integrity, ať už to byly roky 1938, 1939 nebo i 1968. S vědomím takovéto historické zkušenosti se formovaly základy zahraničně politické a bezpečnostní koncepce po roce 1989. Hlavními architekty naší zahraniční politiky byli v té době V. Havel spolu s J. Diensbierem. Jejich představy o mezinárodním začlenění naší země se utvářely již v dobách disentu a vycházely z koncepce jednotné kooperující Evropy bez NATO a Varšavské smlouvy, opírající se o OBSE (KBSE). Odsun sovětských vojsk z našeho území a následné rozpuštění Varšavské smlouvy byly konkrétními kroky k naplnění těchto vizí. Rozpadající se Jugoslávie a Sovětský svaz spolu a válka v Zálivu však ukázaly na nutnost existence takových bezpečnostních mechanizmů, které by byly garantem bezpečnosti a zárukou stability.
Česká politická reprezentace si začala tuto skutečnost více uvědomovat, a proto se zahraničně politické úsilí orientovalo na euroatlantické struktury. Otevřenou otázkou v devadesátých letech minulého století bylo přijetí členství v Alianci českou veřejností, kdy se většina populace stavěla k NATO rezervovaně a nevyjadřovala jí jednoznačnou podporu. Tento postoj byl odrazem názorové pestrosti českých politiků. Pravicové strany byly pro vstup do Aliance, i když V. Klaus se na otázky bezpečnosti (alespoň v počátku) díval poněkud “chladně” a více dával akcent na zapojení do mezinárodních ekonomických struktur. Také uvnitř, v té době opoziční ČSSD, neexistovala jasná podpora. Sociální demokraté volili, jako již tradičně, opatrnou pozici (s ohledem na veřejné mínění) a konečné rozhodnutí podmiňovali celonárodním referendem, od kterého ale záhy pragmaticky ustoupili, neboť to byli právě oni, za jejichž vládního mandátu ke vstupu do NATO došlo.
Nejistý rozjezd
První roky českého členství byly poznamenány spíše tápáním. Projevilo se to v postojích ke kampani Aliance v Jugoslávii v roce 1999, kdy česko-řecká iniciativa na řešení kosovské krize vyvolala mezi aliančními partnery spíše rozporuplné postoje.
K tomu se přidala špatná ekonomická situace v resortu obrany a pomalá reforma ozbrojených sil, která vyvolala kritiku ze strany Aliance. Následné změny na postu ministra obrany, příchod J. Tvrdíka v roce 2001 do čela resortu, znamenaly zásadní obrat v dalším vývoji. Jasná vize budování ozbrojených sil, jejich profesionalizace a iniciativy v rámci Aliance, zapojení AČR do boje proti mezinárodnímu terorismu znamenalo, že se bezpečnostní otázky staly celospolečenským tématem. Toto téma rezonovalo i v parlamentních volbách 2002 a přineslo také politický profit vítězné ČSSD.
Obtížná ekonomická situace doprovázená nutností likvidací škod po velkých povodních v roce 2002 znamenala konec ambiciózních plánů další reformy ozbrojených sil. To se v prvé řadě projevilo v ustoupení od nákupu nadzvukových letounů a zároveň došlo k utlumení některých projektů spojených s reorganizací AČR.
Česká republika se, i přes tuto situaci, aktivně zapojila do boje proti mezinárodnímu terorismu, a to svojí přímou účastí v Afghánistánu a Iráku. V souvislosti s naším účinkováním v Iráku se opět ukázala nejednotnost zahraniční politiky. Zatímco z úst V. Havla zazněla jednoznačná podpora spojeneckému útoku na Irák, česká vláda vydala takové stanovisko, ze kterého nebylo jasné, zda operaci podporuje nebo je proti ní.
Dalším bezpečnostním tématem, které hýbalo českou politickou scénou na prahu milénia, bylo zapojení ČR do projektu protiraketové obrany USA a umístění radaru na našem území. Účast v tomto projektu byla pro ČR jednou z šancí jak se stát “zajímavým” spojencem. Zároveň se otevírala cesta k moderním technologiím a možnostem těsnější vojenské a ekonomické spolupráce s USA. Jednání, která byla nastartována v období vlády V. Špidly, byla paradoxně striktně odmítána následnými sociálně demokratickými premiéry. I když byl projekt ze strany Spojených států částečně utlumen, české reakce a postoje zase budily spíše rozpaky.
Obrana na druhé koleji
Globální ekonomická krize, která odstartovala v roce 2008, přinesla významné škrty ve vojenských rozpočtech, Českou republiku z toho nevyjímaje. Vláda Petra Nečase, za cenu udržení křehké vládní koalice zejména s Věcmi veřejnými, prováděla zásadní škrty, které utlumily další rozvoj ozbrojených sil. Zároveň jsme se opět projevili jako ne úplně spolehlivý partner v mezinárodních organizacích, a to v souvislosti s operací v Libyi. Mise v Libyi byla první zahraniční operací většího rozsahu, kterou oficiálně vedly evropské státy pod záštitou NATO. Postoj ČR v této věci byl opět nejednotný. Ministerstvo obrany vyloučilo přímou účast, zatímco ministr zahraničí připustil účast například protichemické jednotky. Nakonec jsme se operace nezúčastnili.
Anexe Krymu, válka na Ukrajině a mezinárodní terorismus nás ale přiměly, stejně jako další alianční partnery, začít přehodnocovat výši obranných výdajů. Vládní koalice ČSSD, ANO a KDU ČSL, vzešlá z předčasných voleb na podzim 2013, zvyšovala reálné výdaje na obranu, ovšem díky růstu ekonomiky jejich poměr k DPH stále nedosahoval požadovaná 2%. Ve struktuře rozpočtu stále převažovaly mandatorní výdaje a investice se dále propadaly. Zároveň vznikla paradoxní situace, kdy resort obrany měl podporu, a to i ze strany opozice, kterou ale nedokázal využít. Zákonodárci, stejně jako odborná veřejnost, očekávali, že dojde k modernizaci naší armády, ovšem opak byl pravdou, tehdejší ministr Martin Stropnický tak vešel do historie, jako ministr, který toho "moc nenakoupil".
Bezpečnost jako populistické téma
Hnutí ANO a premiér Babiš sice deklarují bezpečnost, jako jednu z klíčových oblastí, ovšem do jaké míry se podaří naplnit jejich sliby, zůstává stále otevřené. Problémem je ukotvení bezpečnosti jako významnému tématu v naší společnosti, které by se pak promítlo i do konkrétních kroků souvisejících se zajišťování obrany naší země. Mezi politiky neexistuje jednotný názor na bezpečnostní priority. Bohužel řada z nich využívá bezpečnost pouze účelově v některých případech spíše populisticky, aby si naklonila přízeň voličů. Nechtějí se tak dlouhodobě angažovat na tomto poli, protože vidí riziko v podobě nepopulárních kroků, jakými je obhajování zvyšování výdajů nebo vysílání našich jednotek do zahraničí. Pro běžnou populaci to není nijak atraktivní, když vezme v úvahu fakt, že nám bezprostřední riziko zdánlivě nehrozí. V České republice zároveň neexistuje silná bezpečnostní komunita, která by se na formování bezpečnostních priorit podílela a byla by relevantním oponentem vlády, příslušných ministerstev a dalších politiků. Utápíme se v diskuzích, která hrozba je větším rizikem a která menším. V době, kde je vysoká dynamika vývoje rizik a jejich spektrum je široké, je uvedená diskuze spíše irelevantní a odklání naší pozornost špatným směrem.
Nikdo si plně neuvědomuje, i když se o tom všude hovoří, že žijeme ve věku hybridních hrozeb a konfliktů. Svoji bezpečnost nezajistíme pouze konvenčními prostředky, ale významnou roli hraje kybernetická, energetická a ekonomická bezpečnost. Moderní útoky nejsou a nebudou vedeny pouze konvenčními prostředky, ale obsahují aktivity v ekonomické oblasti, politice a ideologii.
Musíme se proto na bezpečnost dívat širší optikou, naše aktivity by měly být vedeny i na poli kybernetické bezpečnosti, která prostupuje napříč všemi odvětvími. Dále bychom se měli soustředit na energetickou bezpečnost, ale také ochranu „know how“ a kritické infrastruktury, klíčová průmyslová odvětví nevyjímaje. Současná situace vyžaduje koordinované úsilí všech zainteresovaných složek a ne pouze mnohdy izolované resortní aktivity.
Krize mezinárodních institucí - nejistá budoucnost
Bohužel jsme v situaci, kdy nám také mezinárodní situace příliš nepřeje. NATO se nachází ve velmi složité situaci. Většina jeho členů vydává na obranu méně, než by měla, což je trnem oku Trumpově administrativě, která už nechce pokračovat v politice, kde USA na svých bedrech nesou tu největší zátěž. Evropská obrana ovšem může efektivně fungovat pouze na bázi Aliance, která disponuje patřičnými kapacitami. Vytvoření paralelní bezpečností organizace v Evropě paradoxně oslabí její bezpečnost, a to i s ohledem na Brexit. Po odchodu Velké Británie ztratí EU zemi, která disponuje významným vojenským potenciálem, zkušenostmi s vedením zahraničních operací a v neposlední řadě se jedná o jadernou velmoc.
Regionální spolupráce na bázi V4 má smysl zejména v budování společných jednotek nebo spolupráci v obranném průmyslu. Ovšem jejím limitem jsou a budou rozdílné postoje ve vnímání bezpečnostních hrozeb.
Budoucnost nám tak přináší více otázek, než odpovědí. Vstupujeme do období nejistoty, a proto bychom místo experimentů měli spíše vsadit na jistotu organizace, která efektivně funguje už 70 let .
Tomáš Kolomazník
Proč představuje kybernetická válka na Ukrajině globální problém?
Současný konflikt na Ukrajině provází rozsáhlé aktivity v kybernetickém prostoru. Světová média, politici a bezpečnostní experti řeší pohyby bojových jednotek v blízkosti Ukrajinských hranic.
Tomáš Kolomazník
Mnichov 1938 a stále stejná otázka, ale proč?
Jedním z významných výročí, které si připomínáme v letošním roce je Mnichov 1938. Měli jsme se bránit vojenskou silou?
Tomáš Kolomazník
Branná výchova znovu do škol?
Nová ministryně obrany Karla Šlechtová se s razancí jí vlastní ujala řízení resortu obrany. Emoce mezi veřejností a odborníky nepochybně vzbudil její návrh na opětovném zavedení branné výchovy do škol.
Tomáš Kolomazník
Jan Masaryk – ministr dvou tváří
V letošním roce si připomínáme řadu kulatých výročí. K těm bohužel smutným nepochybně patří smrt prvního poválečného ministra zahraničí Jana Masaryka, od které uplynulo 70 let.
Tomáš Kolomazník
Schvalování vojenských zahraničních misí - šance pro Petra Fialu?
Nová ministryně obrany ještě není ve funkci a už se před ní začíná rýsovat problém. Vládní předloha počítá s posílením našich jednotek v Iráku a Afghánistánu. Ovšem nově vznikající menšinová vláda nemůže počítat s podporou u KSČM
Další články autora |
K romskému chlapci po konfliktu s učitelem jela záchranka. Zasáhla policie
Policie řeší incident, při kterém se v Koryčanech na Kroměřížsku fyzicky střetl učitel s žákem....
Porno a Česko. Jsme téměř unijním extrémem, ukázala data
Je to vlastně vedlejší, nezamýšlený produkt evropské legislativy. Její nařízení o digitálních...
Pavel ve volební kampani porušil pravidla, zjistila kontrola. Trestu unikne
Premium Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí (ÚDHPSH) nedávno zveřejnil...
Zemřel český raper Pavel Protiva. Bylo mu sedmadvacet let
V sedmadvaceti letech zemřel raper Pavel Protiva, informovalo hudební vydavatelství Blakkwood, pro...
Matka žáka přišla do školy na schůzku, na chodbě vlepila učitelce facku
Napadení učitelky základní školy ve Zlíně matkou jednoho z žáků řešili městští policisté. Žena,...
Jak Chuanyta uklízí ghetto. Loni se do Mojžíře báli i řidiči MHD, teď je tam lépe
Premium Zdemolované koše a lavičky, nepořádek, záškoláctví i drogy. Do ústecké čtvrti Mojžíř před rokem...
Zrevidujte Green Deal, volá hospodářská komora. Některé plány jsou nesplnitelné
Výrazných ústupků v evropských plánech na snižování emisí chce dosáhnout Hospodářská komora ČR v...
V Íránu sílí volání po jaderné zbrani. Názor mění i lidé, kteří režim „nemusí“
Premium Zatímco svět se chystá na další kolo eskalace mezi Izraelem a Íránem, mnozí obyčejní Íránci, kteří...
Odlesňovací nařízení EU je likvidační, varují kavárníci. Data nejde doložit
Premium Kavárenský sektor v EU může mít už za rok vážné potíže. Platnost evropské směrnice zabývající se...
Prodej, garáž, Praha 7, Bubeneč, ulice Čechova.
Čechova, Praha 7 - Bubeneč
2 790 000 Kč
- Počet článků 54
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 687x