Prestiž pedagogů se již NIKDY plošně nepodaří zvednout

Současná společnost v Česku nebude schopna na učitele v budoucnosti nahlížet o mnoho pozitivněji než dnes. Možná v době velmi, velmi daleké, až nebudou roli hrát jen peníze, kterých se právě kantorům žalostně nedostává. Přece jen však existuje řešení. Je schováno v rozlišení zrna od plev.

Náš školský systém je v současné době postaven na snaze nabídnout rovnocenné vzdělání co největšímu počtu studentů. Ať už vzpomeneme Boloňskou strategii, a její důsledek v podobě nárůstu počtu vysokoškolských studentů v bakalářských oborech, či státní maturity – tedy snahu vytvořit srovnávací testy pro studenty středních škol.

1) Vysoké školy

Podle údajů Ústavu pro informace ve vzdělávání bude v roce 2017 v populaci od 24 do 35 let polovina lidí s vysokoškolským diplomem. Obrovská skupina obyvatel tedy bude vysokoškolsky vzdělaná – sice v různých oborech, ale v podstatě na stejné úrovni (stejný titul). Toto nejen že není žádoucí pro obyvatele, ale ani pro firmy či stát. Plošná komunistická rovnost nevede k prosperitě. Je třeba onu velkou skupinu vysokoškoláků dále diferencovat, rozrůzňovat. Mezi vysokými školami tak musí začít vznikat rozdíly v kvalitě výzkumu, ale také výuky a kvalitě pedagogů. Tito by logicky měli být lépe placeni než pedagogové na ostatních univerzitách (připomínám, že ve výzkumu již jakási diferenciace existuje). To se bohužel nemůže podařit se současnými tabulkovými platy, kdy vedoucí kateder nemohou schopnosti svých zaměstnanců významně ohodnotit. Bez školného na vysokých školách (také diferencovaného) se tento problém vyřešit bohužel asi nepodaří.

2) Střední školy

Na nižších stupních vzdělání se jedná o totožný problém, i když tady již diferenciace více existuje, protože např. gymnázia byla vždy brána jako školy vyšší úrovně. Některá z nich jsou mezi studenty a jejich rodiči velmi žádaná. Na těchto školách by tedy měli učit ti nejkvalitnější středoškolští pedagogové s patřičnými schopnostmi a také platem. O jejich výběru a ohodnocení by měl rozhodovat ředitel, také nejlepší z nejlepších. Být kantorem na takovémto gymnáziu (lyceu či odborné škole, atd.) tak bude pro společnost znakem vyšší prestiže. I tady však tabulkové platy možnostem většího platového rozrůznění brání. Nepočítáme-li samozřejmě výjimečné soukromé počiny – PORG či OPEN GATE. Jak ale jinak poznat kvalitní školu? Právě státní maturity by mohly být tím, co studentům a rodičům více napoví o úrovni jednotlivých škol a umožní jejich profilaci jako přední, kvalitní či ostatní.

3) Základní školy

Obdobná situace jako u vyššího stupně vzdělání - tedy potřeba rozčlenění škol i platů učitelů dle kvality. Proč tedy nepřenést srovnávací zkoušky (typu státních maturit) také na tuto nejnižší úroveň? Navíc by tak i odpadly např. přijímačky na střední školy.

Plošně se v naší společnosti zvýšit platy a prestiž učitelů nejspíše už nepodaří. Rozhodně ne v brzké budoucnosti. Učitele také bohužel nelze na rozdíl od dalších povolání nahradit prací imigrantů. Je třeba tedy začít vytvářet rozdíly mezi učiteli, aby přestala existovat velká skupina „věčně nespokojených“ s nízkými platy a mizerným společenským oceněním. Je to také jedna z možných cest ke zvýšení kvality celého našeho vzdělávacího systému.