Světlo na konci tunelu

Představte si, že váš kolega na jméno společné firmy koupí drahý vůz a s plnou nádrží, za potlesku veřejnosti, se vydá na dlouhou cestu napříč kontinentem. Jízdu si užívá, ujišťuje vás, že všechny náklady jsou zajištěny a že jede podle předpisů. V půlce své cesty vám pak s úsměvem předá řízení a vy zjistíte, že po cestě nabral tucet stopařů a že jsou vám v patách policejní vozy, neboť dotyčný po cestě párkrát projel na červenou. Bez mapy, s poloprázdnou nádrží, další benzínka v nedohlednu. Osazenstvo netrpělivě očekává příjezd do cíle, vy s oroseným čelem jedete bůhví kam…

Tak zhruba takový pocit jsem měl po bližším seznámení s projektem tunelového komplexu Blanka. Ve vteřině bylo jasné, že největší problém mě a mých kolegů nebude obvinění za Bémův projekt Opencard, ale jeho druhá, mistrně rozehraná partie na Letné. Nebylo zbytí, bylo nutné ji zdárně dohrát. První nezbytný krok – tedy zákonné (!) dokončení tunelu - nám zajistilo páteční rozhodnutí rozhodčího soudu a mně spadl kámen ze srdce. A že základy toho šutru byly pěkně bytelné…

Chaos, chaos a zase chaos!

Vše začalo zjištěním, že (laxností či snad záměrně) nebyla smlouva na stavbu tunelového komplexu Blanka řádně projednána na Zastupitelstvu hl. m. Prahy a v dodatečných stavebních pracích panuje neuvěřitelný chaos. Neprodleně zadané právní posudky nám tuto obavu potvrdily. Nehraje přitom roli, zda pravděpodobnost neplatnosti je 1 % nebo 99 %. Pochyby by mohl vznést kdokoliv, kdykoliv v dalších letech i po dokončení a zprovoznění tunelu, což by pro město znamenalo nesrovnatelně větší komplikace. Rozhodli jsme se k nepopulárnímu, ale nezbytnému kroku. Protože posezení na časované bombě nepřeju nejen mým nástupcům, ale především ho nepřeji Pražanům. Chci tady žít s vědomím, že jsem nic nezanedbal a nikdo po mně po letech nebude chtít, abych vysvětloval své kroky, které si vynutilo šlendriánství mého předchůdce.

Aby toho nebylo málo, veškerá činnost Rady hl. města Prahy (HMP) související s Blankou je (jako součást běžícího vyšetřování) pod drobnohledem Policie ČR, takže bylo nutné postupovat výlučně dle pokynů právních poradců a nekonat v rozporu se zákonem. Jak z toho ven? Po dohodě se zástupci Metrostavu bylo jasné, že jediným řešením je rozhodčí soud.

Pokračování stavby dal soud zelenou

V listopadu 2013 tak společnost Metrostav zahájila rozhodčí řízení o zaplacení neuhrazených faktur za zhruba 2,1 mld. Kč, které magistrát nehradil právě kvůli pochybnostem o platnosti smluv o dílo a jejich dodatků (jakož i o platnosti zadávání víceprací, které byly v rámci této částky fakturovány). Metrostav zároveň k 7. 12. 2013 zastavil práce na stavbě, což jsme museli zvrátit, protože tak byl přímo ohrožen termín dokončení tunelu a jeho zprovoznění. Proto v rámci rozhodčího řízení HMP podalo vzájemnou žalobu, aby firma ve stavbě pokračovala, v čemž nám dal rozhodčí soud před několika dny za pravdu. Metrostav musí pokračovat ve stavbě Blanky, město je za tyto práce povinno zaplatit. Tak zní zatím jediné definitivní rozhodnutí arbitrů.

První krok – zajištění zákonné dostavby Blanky – máme nyní zdárně za sebou. Temné předpovědi některých mých notorických kritiků, že dostavba tunelu se kvůli rozhodčímu soudu potáhne roky, čímž vzniknou mnoha set milionové škody, se nenaplnily.

Existovalo jiné řešení? 

Alternativou by bezpochyby bylo alarmující posudky zatajit a chovat se, že problém neplatnosti neexistuje. Tak jako řada lidí před námi. Pak by ovšem s pravděpodobností hraničící s jistotou byla tato skutečnost zahrnuta do vyšetřování policie, označena (v tomto případě po právu) za trestný čin „porušení povinností při správě cizího majetku“ a jako takové by veškeré úkony byly zneplatněny. Nastalo by mnohem větší zdržení než pár týdnů.

Naším cílem bylo, aby HMP co nejdříve, řádným a nezpochybnitelným způsobem, zaplatilo a převzalo Blanku do svého majetku a zprovoznilo jí. Jednou provždy, zákonně a bez jakýchkoliv pochybností kohokoliv. Kdyby mi někdo před rokem řekl, že když chce jeden stavět a druhý platit, musí jít za jistých okolností věc k soudu, ťukal bych si na čelo. Ale spletenec naprosto nepochopitelných kroků předminulého vedení města nám paradoxně jinou zákonnou možnost nedal.

Zloděj křičí: „Chyťte zloděje!“

Faktem zůstává, že kvůli pochybením někdejšího vedení města v čele s Pavlem Bémem a ODS se stavba tunelu Blanka výrazně prodloužila a prodražila o zhruba 6 miliard korun. Představitelé pražské ODS tuto skutečnost opět nijak nereflektují, vůči předchozímu vedení města se jasně nevymezili a nepřiznali ani špetku viny. ODS by měla nám všem konečně říct, jestli skutečně považuje vědomé lži o ceně Blanky, podepsání nevypověditelných a pro Prahu mimořádně nevýhodných smluv za projev kompetentní politiky. Nejsem překvapen, že místo sebereflexe investují svou energii do napadání mě a mých kolegů. Jakožto strana zodpovědná za řízení města jsme snadným terčem. Křičí: „Chyťte zloděje!“, který se přitom schovává za jejich zády.

Řešení prostřednictvím arbitráže není důkazem osobní slabosti. Za cenu ztráty preferencí a za cenu obrovské kritiky jsme se odhodlali konečně vysypat tohoto kostlivce z magistrátní skříně. Upřímně, co bych získal záměrným prodlužováním dostavby Blanky? Peníze? Od koho?! Jestli se v rámci Blanky nějaké to „všimné“ vyplácelo, tak v letech, kdy projekt vznikal či v rámci "víceprací". Tak to snad dělám pro udržení moci? Opravdu si někdo myslí, že tímhle získávám nějaké volební hlasy? Naopak je ve velkém ztrácím, ale stále je to pro mě cena přiměřená, očekávaná, protože věřím, že jsme postupovali správně. 

Řádná správa města bez všech tunelů, lží, odposlechů a intrik není mediálně zajímavá a já na blahosklonné mávání a úsměvy do kamer stavěn nejsem. Jediné, co mě mrzí, je, co by člověk všechno dokázal pro město za ten rok vykonat, kdyby netrčel po pás v bahně, které mu do cesty navezl někdo jiný.