Hospodářská morální krize

Výrok Tomáše Bati z roku 1932 o krizi: „Příčinou krize je především morální bída. Přelom hospodářské krize? Nevěřím v žádné přelomy samy od sebe. To, čemu jsme si zvykli říkat hospodářská krize, je jiné jméno pro mravní bídu. Mravní bída je příčina, hospodářský úpadek je následek."

"V naší zemi je mnoho lidí, kteří se domnívají, že hospodářský úpadek lze sanovat penězi. Hrozím se důsledku tohoto omylu. V postavení, v němž se nacházíme, nepotřebujeme žádných geniálních obratů a kombinací. Potřebujeme mravní stanoviska k lidem, k práci a veřejnému majetku. Nepodporovat bankrotáře, nedělat dluhy, nevyhazovat hodnoty za nic, nevydírat pracující, dělat to, co nás pozvedlo z poválečné bídy, pracovat a šetřit a učinit práci a šetření výnosnější, žádoucnější a čestnější, než lenošení a mrhání. Máte pravdu, je třeba překonat krizi důvěry technickými zásahy, finančními a úvěrovými ji však překonat nelze, důvěra je věc osobní a důvěru lze obnovit jen mravním hlediskem a osobním příkladem.“

Naše dnešní krize také není krizí kapitalismu ani demokracie. Je to krize způsobená obžerstvím, marnotratností a závistí. Není hříchem utrácet peníze, na tom je naše společnost postavená. Není hříchem snažit se být úspěšný, vzdělaný, vážený. Je však hříchem utrácet, když na to nemám prostředky, užívat si toho, co přesahuje mé schopnosti a statky. Tvořit solidární systém a přerozdělovat, když není co.

Jeví se tedy, že tato krize je přirozenou součástí našeho bytí, kdy generace v krizi žijící dojde k mnohem větší skromnosti a pokoře než generace následující, která je však ještě také vychovávána ke střídmosti a šetrnosti. Další generace však již tyto morální hodnoty necítí a nerespektuje, čímž dochází ke klesající spirále s výsledkem pravidelně se opakujících hospodářských a ekonomických krizí. Těmto se tedy nelze vyhnout, dokud lidé nebudou dostatečně obeznámeni s historií, nevytvoří se dostatečné rezervy v tučných létech pro období, která takto šťastná nebudou.

Současná krize je tedy přirozený stav, a dokud budeme vyhlížet její konec jen proto, abychom mohli znovu utrácet a žít na dluh, pak pánbůh s námi.