Mnichovské maminy

Vyletět z kůže a podívat se zvenku na to, co právě děláme by bylo fajn. Ale bacha, aby to nebylo něco, co nám u jiných vadí.

Bohužel jak známo - a jak se neustále čím dál více potvrzuje - lidé jsou nepoučitelní. Historické paralely jim nic neříkají, nebo spíše nechtějí slyšet, co jim říkají. Církev to zjistila už dávno (navíc nerada některé úseky historie moc rozebírá) a proto používá k výuce oveček takzvaná podobenství. Názorné příběhy ze života a doufá, že v nich lidi poznají sami sebe - nebo ty ostatní. Podle mě je to stejně s odpuštěním k prdu, protože pařez je pařez a žádné zalévání mu už nepomůže, ale protože mezi mými čtenáři žádní pařezové nejsou, tak se s vámi o jedno podělím.

To jsem takhle byl na jakési zahradní párty a stal se svědkem dialogu mezi maminkou a odhadem tak šestiletou dcerkou, chystající se právě zbaštit vyzývavě opečený špekáček :

Mamííí, hořticu !

     Takhle se to říká ?

Mamí, podej mi hořticu !

     Neslyším.

Prosím !

     Celou větou.

Mamí, prosím, podej mi hořticu !

     No vidíš, že to jde.

Mamí ! Tak podáš mi ji PROSÍM ???

     Máš snad nožičky, ne ? Podej si ju sama.

Já vím, příhoda nic moc. Krátká a vlastně úplně obyčejná. Možná ji každý z nás párkrát prožil sám. A přitom je to fakt podobenství a je v něm strašně moc věcí. Marné naděje, stupňování požadavků, demonstrace síly... Někdy se tak chováme sami a vůbec si neuvědomujeme, že třeba nefér... 

Hele, když už jste dočetli až sem, tak vám za odměnu řeknu ještě jedno podobenství - o jiné holčičce, která nedojedla talíř těstovin a jiné demokraticky založené mamince, jako minule :

Řikám ti, koukej to sníst !

     Mě to nechutná...

To mě nezajímá. Sněz to.

     Nechci !

Jo ? Tak já zase nechci jít sáňkovat.

     Když mě to fakt nechutná.

To si musíš vybrat. Buďto to sníš a nebo můžeš zapomenout na sáňky.

     Mě to ne-chut-ná !

Jídlo - nebo žádný sáňky.

     Tak dobře, no. Žádný sáňky.

Cože ? Žádný sáňky ? Tak fajn - žádný sáňky. Ale upozorňuju tě, že ani zejtra, ani pozejtří. A to jídlo stejně sníš.

No a pak se divte diktátorům. Třeba jsou jenom zvyklí z domu.