Jak kočička s pejskem vařili eDoklady

Jestli chtěla vláda nějakým velkým činem vylepšit svůj mediální obraz, tak s aplikací elektronické občanky se jí to povedlo opravdu dokonale.

Občas říkám, že jsem „hibernovaný ajťák“, protože dříve jsem v pracovní smlouvě hrdé označení IT specialista opravdu míval. Dneska už mi krapet ujel vlak, ale pořád alespoň nějaké povědomí o tom, jak informační systémy a podobné věci fungují mám. Vím, jak dlouho a kolik lidí může být potřeba na vytvoření a otestování něčeho, co má předem daný formát a je předem jasné, pro jak velký okruh uživatelů. A taky jaké problémy mohou nastat při implementaci a jak se jim dá alespoň částečně předcházet.

Proto nestačím kroutit hlavou, jak se státu neochvějně daří zatloukat čím dál větší hřebíky do rakve s nápisem „digitalizace“. Máme komise. Máme výbory. Máme podvýbory. Neměl bych samozřejmě zapomenout na pracovní skupiny a diskusní panely. A máme dokonce i zmocněnce ! Ti všichni dohromady po dlouhém bádání a zkoumání zřídili agenturu, která má zastřešovat a koordinovat další, již dříve vytvořené agentury, které mají všechny dělat to samé a které se pro samé agenturování bohužel samotné digitalizaci věnovat nemohou, a proto si na to najímají externí poradce, kteří zpracovávají studie a analýzy, na základě kterých se vypisují výběrová řízení - a z nich teprve občas vzejde někdo, kdo dokáže kromě barviček a chlívečků v Excelu i doopravdy něco naprogramovat.

No a celý ten megaúřední superkolos šrotuje a šrotuje, nasává další úředníky a další externí poradce, lačně hltá další milióny, desítky milionů a stovky milionů a jednou za několik let, když už je přežraný opravdu moc, tak vyvrhne na boží světlo nějaký…no prostě něco, jak občas lidé a další živočichové vyvrhávají. Nic jiného totiž současný, dlouho očekávaný vrchol digitalizace - slavná aplikace eDoklad - není. Bohužel je to další nedotažený a totálně neintuitivní paskvil s nulovou uživatelskou podporou.

Instalace eDokladů je úplná pohádka. Ba co dím, dokonce dvě pohádky. Jednak o tom, jak pejsek s kočičkou vařili dort, a hlavně o tom, jak měl kohoutek nožičky nahoře a nešťastná slepička běhala od DIA k NIA (málem se kvůli tomu dostala do hledáčku CIA), od NÁRODNÍ IDENTITY přes PORTÁL OBČANA až do NÁRODNÍHO BODU, kam se pokoušela dostat přes MOBILNÍ KLÍČ E-GOVERNMENTU, nebo DATOVOU SCHRÁNKU, když nebyla úspěšná s BANKOVNÍ IDENTITOU a nepomohlo jí ani mojeID - o NIA ID ani nemluvě.

Oběhla deset různých a různě vypadajících internetových portálů a stránek, vyplnila pět hesel, potvrdila deset esemesek ve třech aplikacích, banku navštívila během dne vícekrát než za celý minulý rok, pokusila se pochopit význam pěti různých naprosto nesmyslných chybových hlášek a číselných kódů, pokoušela se na radu správců aplikace nastavit něco tam, kde nic k nastavení není, nebylo a asi dlouho ještě nebude - a výsledkem toho jejího celodenního snažení je akorát… chcíplý kohoutek.

Místopředseda vlády pro digitalizaci a předseda strany, která má podporu menšin jako jedno ze stěžejních témat, bohapustě kecá a nás, kterým se doteď nepodařilo do nové aplikace ani zaregistrovat, natož ji používat, totálně diskriminuje, když naše zastoupení v uživatelské populaci označuje pouhým jedním procentem. Možná bydlím v nějaké vyloučené lokalitě, ale v okruhu mých známých to funguje ani ne pětině, takže naše komunita „nefunkčních“ je spíš osmdesátiprocentní. 

Pomalu přestávám být optimista a už nevěřím, že to stát s digitalizací myslí opravdu vážně. Je to úplně stejné, jako na sklonku komunismu, kdy každý soudruh na veřejnosti nadšeně vykřikoval „Pjerestrojka“ a přitom vlastně ani nevěděl, co to má být. Zkrátka - svoji plastovou občanku si zase pěkně zastrčím do peněženky a vy, pane pirátský místopředsedo si tu svoji elektronickou můžete strčit…kamkoliv.